Poslední tango v Paříži
Poslední tango v Paříži je doposud nejodvážnější a nejucelenější Bertolucciho dílo, mladistvé a zároveň vyspělé, překvapivé vnitřní zralostí a formální vytříbeností, přitom matoucí rejstříkem myšlenkových motivů. Ne všechny jsou možná rovnoměrně zdůrazněny, některé jsou pouze naznačeny, jenom se tu o ně zavadí, do značné míry jde o otevřený film a přitom hádankovitý, prodchnutý četnými literárními i filmovými narážkami a zároveň prostoupený a podpíraný nápory bytostné autentičnosti, naléhavou připomínkou smrti, doprovázenou ideologickým odhalováním buržoasie a jejích mýtů (především mýtus sexu), intenzivním a rozdychtěným patosem při postihování ,otcovy živočišnosti a ,dceřiny bezbranné disponovatelnosti. Tento tanec sexu a smrti na pokraji propasti holé lidské existence, bez východiska a bez možnosti zařazení do rámce dané společenské struktury je zaznamenán nepopiratelně s filmovým mistrovstvím, jež podmaňuje a okouzluje. - Ugo Casiraghi - "Zuřivé tango sexu a smrti", Lunita 17. 12. 1972Paul je Američan ve středním věku, jehož žena spáchala sebevraždu. Jeanne je mladičká Francie, která se brzy vydá za začínajícího filmového režiséra. Oba hledají nové bydlení a tak se ocitnou najednou v opuštěném bytě. Jejich náhodné setkání vyústí do anonymního sexu s osudovými následky. Aniž si prozradili jména, začnou se pravidelně setkávat mezi prázdnými stěnami, aby společně sáhli až na trpké dno vášne.Jeden z nejkontroverznějších filmů v dějinách kinematografie se proslavil zejména díky nepokrytému zobrazení sexuality a explicitním erotickým scénám. Za povrchní fasádou těchto skandálů a právních sankcí se však skrývá vari jedna z nejnaléhavějších existenciálních výpovědí o zoufalé potřebě lidského dotyku. Zobrazuje dvou hrdinů, kteří jsou si navzájem cizinci, ale autentický - i když krutý - kontakt s druhou bytostí navždy změní jejich životy. Paul po manželčině sebevraždě trpí složitými pocity zrady i viny. Jeho srdce i mysl jsou paralyzované žalem, který ho stravuje a nedokáže od něj najít úlevu. Animální sex je pro něj jedinou možností, jak probudit své smysly k citovému vnímání. Jeanne zase nenachází ve vztahu s mladíkem citovou plnost a proto je fascinována tajemným Paulem a bez námitek naplňuje jeho brutální erotické představy. Jejich sebedestruktivní vztah je rubem lásky a něhy, přesto je možná tím nejautentičtější citem v jejich životech. Hlavní roli muže, hledajícího útěchu v smutku prostřednictvím krutosti k sobě i k jiným, ztvárnil s hereckou bravurou Marlon Brando, jeho hereckou partnerkou byla mladá Marie Schneiderová, jejíž kariéru navždy poznamenala role erotické otrokyně dominantního muže. Režisérovi Bernardu Bertolucciho film přinesl nejen pohoršení publika a pověst věčného provokatéra, ale i nadšení liberální kritiky, která ho oslavovala za osvobození filmového umění z úzkoprsých norem měšťácké morálky.
Režie:Bernardo Bertolucci
Hrají:Marlon Brando, Maria Schneider, Maria Michi, Marie-Hélene Breillat, Catherine Breillat, Jean-Pierre Léaud
1973 ITA
