Sváteční slovo děkana Cyrilometodějské fakulty UP Petera Tavela
Peter Tavel se ve svém Svátečním slovu zamýšlí nad věcmi mezi "nebem a zemí". Vychází přitom z osobních zkušeností získaných při plavbě Indickým oceánem. Před nějakým časem se po něm totiž plavil na stoleté plachetnici. Plavba byla součástí výzkumu, ve kterém byly zkoumány vliv izolace a zátěžové situace na psychiku člověka. Po třídenním bezvětří na otevřeném moři v posádce stoupalo napětí. Kapitán lodi přišel za Peterem a řekl: „Ty jsi ten mnich z kláštera, že? Prosím tě, pomodli se, abychom měli vítr.“ Peterovi bylo trochu proti srsti modlit se za takto podřadnou věc, nakonec ale odešel do kajuty a odsloužil mši svatou. Asi za hodinu přišel takový vítr, že loď letěla po hladině jako tryskáč... A proč o tomto příběhu mluví Peter Tavel ve svém Svátečním slovu? Protože v dnešní hodnotové a trochu chaotické době člověk hledá orientaci. Náboženské denominace a filozofické proudy nabízejí hodnotové systémy, podle kterých může člověk uspořádat svůj život. Mnohá naše rozhodnutí jsou řízená pragmatismem. Udržet si ideál někdy vyžaduje nadlidský výkon. A děkan Tavel na základě své životní zkušenosti tvrdí, že aktivitu někdy přebere Bůh. Promluví tak jasně a mocně, že to s člověkem zatřese...
Skryté titulky
Uvidíte v TV
Sváteční slovo předsedy Českého sdružení Církve adventistů Víta Vursta
Sváteční slovo předsedy Českého sdružení Církve adventistů Víta Vursta
Sváteční slovo předsedy Českého sdružení Církve adventistů Víta Vursta
