Dobrodružství vědy a techniky
Šíření islámu od 7. století obohatilo sakrální architekturu o řadu mimořádných staveb. Po celém světě se mešity stavěly – a stále staví – především jako místa modlitby, ale také jako svědectví ohromujících technických výkonů a uměleckého nadání jejich architektů. Architektonický jazyk staveb sloužil také k tomu, aby světu hlásal nejmladší ze tří hlavních světových monoteistických náboženství a jeho proroka Mohameda, a zároveň posiloval mocenské ambice zadavatelských dynastií, chalífů a Mughalů. Dechberoucí stavby, jako je Skalní dóm v Jeruzalémě, mešita-katedrála Mezquita v Córdobě s mimořádnou sloupovou síní a Šáhova mešita v Isfahánu jako náboženské centrum rajské městské čtvrti, jsou pozoruhodnými příklady islámské architektury. Mnohé z nich jsou i dnes považovány za součást univerzálního kulturního dědictví lidstva.
N/Šp. Skryté titulky
