Klenoty příhraničí (9/12)
Československé pohraničí je bohaté na termální prameny, které přispívají k vytvoření unikátního lázeňského fenoménu v této oblasti. První zmínky o pramenech sahají až do doby římských legií, ale aktivní rozvíjení lázeňské léčby v tomto regionu začalo až od druhé poloviny 15. století. V tomto období byla zakládána první lázeňská zařízení, která se postupně modernizovala až do léčebných komplexů, jaké známe dnes. Navštívíme sirné prameny v Trenčianských Teplicích, které nabízejí optimální balneologickou teplotu, což hraje klíčovou roli v ozdravovacím procesu. Jejich unikátní obsah a teplota umožňují využití vody bez potřeby jejího upravování. Další zastávkou budou Piešťany, kde voda vyvěrá z hloubky až 2000 metrů a přináší s sebou mikrosedimenty z místních hornin. Tak vzniká jedinečné bahno, které se hromadí v obtokovém rameni řeky Váh. Tato přirozená synergie mezi vodou a horninou dokazuje, že léčivá voda nemusí být vždy jen tekutá. V českých Luhačovicích zase dominují prameny pocházející ze zbytkové mořské vody, která uvízla před 60 miliony let hluboko pod zemí. Během své poutě na povrch se v hloubce přibližně 400 metrů mísí se sladkou vodou a oxidem uhličitým. Tímto způsobem postupně získává minerální složení a vyvěrá jako pitný léčivý zdroj. Ve filmu se dozvíme nejen o složení jednotlivých termálních vod, podíváme se také na architekturu, která je výsledkem historických souvislostí a reakcí na různé vlivy napříč dějinami. Atmosféra těchto míst je přitažlivá i pro umělce, kteří zde vždy nacházeli útočiště pro svou tvorbu. V lázeňských městech se dodnes pořádají umělecké rezidence, což podporuje vznik kulturních aktivit, jako jsou sochařské sympozia či různé festivaly. Lázně tak neslouží jen péči o tělo, ale jsou také místem obnovy duše. Přítomnost umělců a kulturních aktivit dodává koupelím hlubší rozměr. Ve filmu nahlédneme do kultury pomalosti se všemi jejími aspekty.
Režie:
ČR/SR Skryté titulky
