Mizející místa domova
Dnešní rozměr mizení je zasazený do kulis, ve kterých by se mohla odehrávat absurdní dramata nebo vědecko-fantastické příběhy. Ty, které dýchaly každodenním životem, se odtud ale vytratily. Ještě v osmdesátých letech 20. století poskytovala průmyslová zóna na severovýchodě Kladna obživu dvaceti tisícům lidí: hutníkům, slévačům, valcířům... Reprezentovaly ji především dva objekty: Vojtěšská huť (později huť Koněv) a Poldina huť (v jejímž areálu natočil režisér Jiří Menzel legendární film Skřivánci na niti). Vojtěšská huť byla založena v roce 1854 a její rozvoj pokračoval do druhé světové války. Špatně vedený závod ale stále více technologicky zaostával a zadlužoval se a po válce se stal s Poldinou hutí a dalšími závody součástí Spojených oceláren, národního podniku (SONP) a byl přejmenován na huť Koněv. Plánované hospodářství vedlo k dalším značným ztrátám a v polovině 70. let následovaly demolice vysokopecních provozů. Dnes je Vojtěšská huť opuštěná. Kromě tří proslulých věží vápenných pecí z let 1927–1929 tady nalezneme pouze torza budov, zdevastované haly a skládky odpadu. Většina území kladenského průmyslového areálu se stala "brownfieldem", tedy plochou zatíženou nejen ztracenou historií, ale především kontaminovanou ekologicky. V roce 2008 se největší architektonická chlouba areálu – Vápenné pece bývalé Vojtěšské huti – staly národní kulturní památkou a dnes vede kolem torz hutních budov naučná stezka. Revitalizována byla také budova strojovny Bessemerové ocelárny. U ostatních objektů se však zdá, že čas pro možnou záchranu byl definitivně promarněn.
Režie:A. Lederer
2011 Skryté titulky
