Největší tankové bitvy
Leden 1944. Rudá armáda zahájila na Východní frontě mohutný tankový útok. Na obklíčené Němce se vrhala jedna vlna tanků za druhou. Němci bojovali proti obrovské přesile ve snaze útočníky zastavit. V sázce byl osud německého Pobaltí. Vše však začalo v červenci 1943 u Kursku. Dva roky trvající krvavé boje mezi Sovětským svazem a nacistickým Německem kulminovaly okamžikem, kdy Hitler nařídil svým jednotkám provést poslední pokus o rozdrcení Rudé armády. Po týdnech těžkých bojů u města Kursk byla německá armáda zásadně oslabena a na ústupu. Pro Rusy to byl bod obratu. Během podzimu 1943 připravili rozsáhlou ofenzívu, jejímž cílem bylo vytlačit Němce jednou provždy z území Sovětského svazu. Plán byl jednoduchý: zaútočit podél celé východní fronty s drtivou početní převahou techniky i živé síly. Na severu měli Sověti postupovat přes pobaltské státy na východní Prusko a dál směrem na Německo. 14. ledna 1944 zaútočili. Pro tažení v Pobaltí Sověti vyčlenili tři fronty s milionem dvěma sty tisíci mužů, sedmnácti tisíci děly a více než třemi tisíci tanky a samohybnými děly. Sovětské tankové jednotky vždy spoléhaly na početní převahu. Rusové formovali velké skupiny tanků a vrhali je v celých vlnách do jednoduchých přímočarých útoků. Páteřním typem sovětských tankových sil byl střední tank T-34. Při hmotnosti necelých 30 tun byl vyzbrojen kanónem ráže 76 milimetrů. Skloněný čelní pancíř měl sílu 45 milimetrů. T-34 byl vyváženou kombinací palebné síly, pancéřové ochrany a pohyblivosti. Když Rudá armáda zahájila ofenzívu, byla její převaha tak velká, že německé jednotky nemohly, než ustupovat a stáhnout se na takzvanou Panther-Wotanovu linii. Pro obranu této linie byli Němci schopni postavit jen asi 600 000 mužů, sedm tisíc děl všech ráží a asi 1200 tanků a samohybných děl...
Kan. Skryté titulky
