Nesdělitelné
Největší masová vražda českých občanů za dobu existence Československa se odehrála během tří nocí – z 8. na 9. března roku 1944 a následně mezi 10. a 12. červencem téhož roku. Od počátku likvidace tzv. terezínského rodinného tábora letos uplynulo 80 let. Je překvapující, že o tomto faktu se téměř nic neví. Dokumentární snímek významné dokumentaristky mapuje tuto zapomenutou událost prostřednictvím výpovědí několika přeživších pamětníků. Co vlastně znamenal pojem rodinný tábor? Na podzim roku 1943 byl z Terezína odeslán velký transport více než 4 tisíc vězňů do Osvětimi. Tam s nimi bylo zacházeno jiným způsobem než obvykle. Nebyli rozděleni, neprošli selekcí a žili společně v odděleném táboře. Nacisté tak reagovali na očekávané inspekce Červeného kříže a předstírali "humánní" zacházení s vězni. To však trvalo pouhý půlrok a na březen byla naplánována hromadná likvidace celého rodinného tábora. Vězni byli přinuceni napsat dopisy svým příbuzným do Terezína s falešným pozdějším datem. Mezitím byl v Osvětimi zřízen další rodinný tábor, který dorazil o něco později a na nějž čekal stejný osud. V noci z 8. na 9. března byli všichni obyvatelé prvního tábora odvezeni do plynových komor. Muži, ženy, děti. Věděli, co je čeká, a před smrtí zpívali českou hymnu. Obyvatelé druhého tábora vše pozorovali a očekávali podobný osud. Ten se realizoval o něco později, přesto se několika lidem podařilo uniknout na tzv. "práce pro Říši". To jsou vlastně jediní svědkové událostí týkajících se "rodinných táborů" v Osvětimi. V poválečném životě se všem podařilo dosáhnout výrazného uplatnění. Ruth Bondyová (1923–2017) našla šťastný osud v Izraeli, kde se stala novinářkou, spisovatelkou a překladatelkou české literatury do hebrejštiny. Z Anity Frankové (1930–2008) se po válce stala archivářka a položila základy současného oddělení holocaustu v pražském Židovském muzeu. Anna Hyndráková (1928–2022) se věnovala grafice a fotografii a po roce 1989 nahrávala vzpomínky přeživších holocaustu. Toman Brod (*1929) se stal významným historikem a členem Československé akademie věd, musel se vyrovnat s perzekucí v období normalizace a patří k významným signatářům Charty 77.
2004 ČR Skryté titulky
