Postřehy odjinud
Jedna z nejlepších věcí na Bejrútu je jeho kilometry dlouhé nábřeží. Místní stále častěji využívají skvělou možnost jít si sem ráno před prací zaběhat. Široká a hlavně dlouhá promenáda, palmy, moře, jachty, a většinou i sluníčko. Tohle je ta vlídná tvář libanonské metropole. Notoricky známá je její přezdívka Paříž Blízkého východu. Koneckonců nábřežní ulice se jmenuje Avenue de Paris, o kousek dál se mění v Avenu General de Gaulle, a náměstí v centru města se jmenuje Nižme, tedy Hvězda, francouzsky Plac d’Étoile. V padesátých až sedmdesátých letech minulého století byla libanonská metropole bankovním i kulturním centrem, a zdejší volnější životní styl z ní dělal v arabském světě naprostý unikát. Bejrútské ulice byly plné kin, kabaretů, barů i luxusních obchodů. Něco z toho si město uchovalo dodnes. Ale jen něco. A jen trochu. Patnáct let trvající občanská válka, nestabilita, tragický výbuch v bejrútském přístavu a ekonomický kolaps město hodně poznamenaly. Ne tak ovšem nábřeží. Bejrúťané ho nazývají Kornýš, a žije to tu od časného rána.
Skryté titulky
