Filmařské legendy
Bezesporu geniální režisér Sergej Ejzenštejn (1898–1948) se ve 20. letech stal jakousi exportní vizitkou bolševického režimu, neboť vzdělaný a jazykově skvěle vybavený umělec byl v západních zemích i USA přijímán jako svého druhu exotická atrakce. Revoluční drama Křižník Potěmkin (1925), ačkoli je zahraniční cenzura nemilosrdně mrzačila a v leckterých státech dokonce na dlouhá desetiletí zakazovala, považovali i názoroví odpůrci za jedinečné dílo, které posunulo hranice filmového vyjadřování a dokázalo, že film nemusí být pouhou zábavou, ale také nástrojem ke sdělování myšlenek a ovlivňování lidské mysli. Záhy však narazil i ve vlasti, obviněn z formalismu a netřídního kosmopolitismu – nejprve mu byl zakázán vesnický příběh Běžin luh (1935), jehož jediná kopie podlehla za války zkáze. Po uzavření rusko-německé mírové dohody se nesměl několik let promítat Alexandr Něvský (1938), oslavující porážku germánských křižáků. Pak se ocitl v nemilosti druhý díl Ivana Hrozného (1946), protože tohoto tyranského cara, tolik obdivovaného Stalinem, vylíčil jako krutého despotu. Je možné, že jen předčasná smrt uchránila vzpurného režiséra před dalším pronásledováním.
VB Skryté titulky
