Literární místopis (4/13)
Moravskoslezský kraj. Tvrdý sever, kde se příběhy těží drsně a z velké hloubky, jako uhlí. Odtud jsou spisovatelé i spisovatelky, kteří psali o práci, víře i naději. Literatura umí zachytit a uchovat svět, který už zmizel. Což se podařilo i v trilogii Šikmý kostel, kde spisovatelka Karin Lednická popsala starou Karwinou a několik generací havířských rodin, které se vyrovnávají s tragédiemi, zradami i láskami na pozadí velkých dějinných událostí. „Ani síť, ani hvězda. Když přilétáte do Ostravy za bezmračné noci, vidíte pod sebou něco, co se spíš podobá rozhrabanému ohništi, kde v tmavém popelu svítí sem tam žhnoucí uhlíky.” Tohle napsal o Ostravě spisovatel Jan Balabán, jeden z nejvýraznějších prozaiků své generace. Jestli pro něj byla Ostrava zásadní literární inspirací nám prozradí jeho syn Lukáš. Blízkým přítelem Jana Balabána byl básník Petr Hruška – ten od své prvotiny „Obývací nepokoje" nepřestal mapovat holou a častou syrovou realitu Ostravy. Román Leoše Kyši Sudetenland zavede našeho průvodce na Bruntálsko. Jde o příběh alternativní historie, který si klade otázku, jak by vypadala naše současnost, kdyby z tohoto kraje nebyli vyhnáni Němci.
Režie:P. Smělík
Skryté titulky
