Moja misia
Jednotlivé části: 1.-Madagaskar / Misionář na Pangalane / -Verbista Štefan Bebjak jako chlapec snil o tom, že bude námořníkům. Sen se mu částečně splnil, neboť na Madagaskaru nejčastěji cestuje na motorovém člunu. Jednou za měsíc vyráží slovenský misionář na desetidenní turné po vesničkách na kanálu Pangalana. Jako kněze ho všude vítají se zpěvem, házejí mu pod nohy květiny a dávají mu to nejlepší jídlo - rýži. Přesto pokaždé zhubne minimálně pět kilo. Cesta na daleký Madagaskar trvala tvůrcům filmu tři dny. Misionář Števo se velmi těšil, protože to byla jeho první návštěva ze Slovenska.2.-Cesta z pralesa / Ekvádor / -Volali jejich "hlavorezi", neboť hlavy nepřátel sušily a vyráběly z nich zmenšené trofeje. Když před padesáti lety Jana Šutku poslali na misi za indiány Shuara, jednotlivé rodiny žili roztroušené v amazonském pralese a báli se sousedy - nepřátel. Navíc z vnitrozemí přicházely míšenci, zabíraly indiánům půdu a zotročovali jejich. "Padre Juan" začal putovat pralesními stezkami od chatrče k chatrči a zjišťoval, co by domorodci nejvíce potřebovali. "V těch dobách se na nás dívali jako na zvířata, neměli jsme žádná práva," přiznává poslanec z kmene Shuara a děkuje "člověku, který se v Ekvádoru nenarodil, ale udělal pro Ekvádor více než tisíce Ekvádorci". Padre Juan se pustil do práce: Sjednotil kmen Shuara a inicioval založení politické organizace, zavedl v pralese systém vzdělávání přes rádio, spolu s indiány vymyslel abecedu Shuara a chybějící čísla od 6 do 10. namluvil lidi, aby si v pralese bez cest postavily malé letiště ... dnes jich je 130, mezi indiány neexistuje negramotnost a žijí v malých vesničkách, aniž si museli uříznout hlavy ... 3.-Co slova neřeknou / Sibiř / -Rozbité rodiny, samota, alkoholismus, zoufalství, nemoci, závislost ... To vše zahrnuje slovo 'chudoba' v Nižním Tagilu - městě, které má 350,000 obyvatel. Většina z nich byla předchozím režimem deportována jako vězni, nebo národnostní menšiny (Němci a Poláci). Město je velmi poznamenáno svou minulostí. Pomoc ze zahraničí se zdá být jediná naděje, na kterou se spoléhají hlavně staří, opuštění, bezdomovci a děti z rozbitých rodin. Sr. Antónia Lednická je jednou ze čtyř Slovenská sester ze společnosti sv. Vincenta de Paul, které do této části Ruska přišli v roce 2000. Hlavním úkolem misionářů zde je hlásat Boží slovo způsobem, který je dostupný lidem hladovým nejen po chlebu, ale i po lásce - nemocným, opuštěným a sirotkům. Sr. Antónia, zdravotní sestra, je nejen vynalézavá, ale i charismatická ve způsobu hlásání evangelia těm nejchudším z chudých. Nebojí se navštěvovat nemocné na tuberkulózu, rozdávat chléb hladovým, najít ubytování bezdomovci, pomoci umřít s důstojností, která náleží člověku. Mikropříběh těchto lidí tak, jak je vnímá sr. Antónia, vytvářejí obraz těžkého života mnohých v Nižním Tagile.4.-Za obzor / Haiti / - Příběh pátrá Augustina Sáčku, misionáře, který pomáhal na Haiti po ničivém zemetrasení.5.-V dobrém a špatném / Uganda / -Príbeh dvou mladých manželů -lékařů Zuzky a Marka. Bezprostředně po svatbě odcházejí do nemocnice české charity v Ugandě, kde svojí službou nemocným nejen život zachraňují, ale také přinášejí vědomí jeho hodnoty. Víra v Boha a vzájemná láska je jim oporou v dobrém i zlom.6.-Putování za štěstím / Keňa / -Jak říká kněz Martin Cingel z Terchové, pokud víme podělit o víru a zážitky s Bohem, pak víme i společně žít a pracovat na misijním díle Ježíše Krista. Už je postaven kostel a škola a brzy k nim přibude i klinika pro nemocné AIDS. Vždyť půst není pouze o zřeknutí se jídla, ale o snaze být blíže Bohu a lidem. Křížová cesta trvá tři hodiny a vede přes slumy těch nejchudších. Podstatou zmrtvýchvstání je premena.7.-Dům naděje / Ukrajina / -Chlapci se snaží vyprostit z osidel drog a sestra Monika a Anežka jim v tom pomáhají. Jejich život je postaven na třech pilířích: modlitbě, práci a společenství. Třeba rozhodne vykročit a neobrací se zpět. Být otevřený, nelhat a umět se přiznat i ke špatným věcem. Jinak to nemá smysl. Kdysi zchátralý domek v lese se mění na domov a přináší naději chlapcům a jejich rodinám. Život je najednou krajší.8.-Kandahárske sirény / Afghánistán / -Príbeh řeckokatolického kněze Slavka Ganaja působícího ve vojenské misi v Aufganistane.9.-pošťácké telenovela / Slovensko / -O Petrovi Besenyei jeho spolubratři tvrdí, že se mezi Romy "porómštil". Sám přiznává, že už věci nebere tak vážně jako kdysi a netrápí se, co bude za půl roku, za rok, zítra ... V roce 1990 přišel na romské sídliště Poštárka při Bardějově a rozhodl se lidi vytrhnout z pasivity. Část se přidala část nadává dodnes. Vybudovali spolu pastorační centrum s kaplí a hřištěm, staví tělocvičnu, ve školce a ve škole pracují romské asistentky, první studenti ukončili střední školu a zaměstnali se ... Úspěchy otce Petra jsou jen kapkou v moři zklamání. Vždy ho ale nějaká drobnost přesvědčí, že má význam jít dál.Je pravda, že mu nedávno na stavbě ukradli vrtačku, že se jeden nadějný student vykašlal na školu ... Ale na jaře kolem kostela vysadili květy a jeho chlapci vyhráli fotbalový turnaj ... "10.-Andělé / Jihoafrická republika / -Príbeh o smrti a naději. Františka Olexová pracuje v centru pro umírajících na AIDS v Jihoafrické republice. Na misi sv. Jana zemřelo již více než 700 dospělých a skoro stovka dětí. Se smrtí se sestry františkánky setkávají každý den. Kdyby život nebrali s nadhledem, kdyby občas neutrúsili nějakou blbůstku, která se nám jeví jako nevkusná a morbidní, kdyby si jednou za čas nezahráli karty a nebavili se jen a jen o číslech, asi by se psychicky zhroutily. "Děti umírají jako dospělí, mají hrozné bolesti, ani utišující prostředky jim nezabírají," ztišuje hlas s. Františka. Aby děti smrt snadněji přijali, vyprávějí jim sestry příběh o andělech. "Máte AIDS. Ale nebojte se, když zemřete, půjdete do nebe, stanete se andílky a každý bude mít svou hvězdičku ... "Aby byla tato" story "důvěryhodnější, obléknou sestry umírající dítě do bílé košilky a na hruď mu připnou symbol AIDS. Červenou stužku.11.-Mezi zemí a nebem / Bolívia / -Obyčajný misionář Bernard kulhal pracuje na obyčejné faře v zapomenuté vesničce San Miguel na nezáživné bolivijské nížině. Má 70 let, je to klidný flegmatik, který se již nesnaží změnit svět. Svou stereotypní práci však dělá s láskou starého otce. Všech má rád a všichni mají rádi jeho. Čas pro něj, stejně jako pro Bolivijců, nemá velký význam. Nikam nespěchá, neboť nikdy nic nezmešká. Na oběd si dopřeje siestu, tak jako všichni ostatní. 12.-Takový všední život / Rumunsko / -Sestra Marie Greškovičová pracuje mezi Slováky žijícími v Rumunsku. Ačkoli ne všechno jí vždy vychází podle představ a život má komplikovaný nevyléčitelnou nemocí, žije naplno každý den. "Ze všech iluzí jsem automaticky vystřízlivěla. Ale na co bych nikdy nechtěla zapomenout, a co jsem tak dotknout prožívala, že ať je to jakkoli, jsem přijímána, chtěná a milovaná. A to je výchozí situace mého života, svěřuje se s. Marie. Z Rumunska cestuje na pravidelné lékařské prohlídky na Slovensko. Nic jiného jí nezostáva.13.-Útěk do Albánie / Albánie / -Magdaléna Cerovská emigrovala z komunistického Československa, aby mohla zrealizovat svůj sen - stát se misionářkou. Netušila, že zakotví právě v Albánii zdevastovaném diktaturou, a díky své osobní zkušenosti s totalitou bude schopna lépe pochopit lidi, za kterými ji posílají ... Do Albánie přišla v roce 1991, kdy z něj utíkali statisíce lidí. Od té doby je k dispozici těm, co v této "černé díře Evropy" zůstali a prožívá s nimi každodenní naděje a zklamání, velké ekonomické krize i malé pokroky.Část z 800.000 betonových bunkrů, svědků diktatury, už symbolicky pohřbili a vystavěli nad nimi barevné bytovky. Albánie se rozjelo po silnici demokracie a s nadějí hledí do budúcnosti.14.-Rašaj / Německo / -Rašaj po cikánský znamená "čaroděj, šaman, kněz". Rašaj komunikuje s nadpřirozeným světem a proto se u cikánů těší zvláštní úctě. Na týdenní pouti v Oberlősterne poskytuje cikánům náboženský servis rašaj Jozef Lančarič. Stanová kaple s množstvím soch, cikánská hudba, oheň, procesí k mariánské jeskyňce, požehnání mercedesů a šedesátky karavanů ... to vše k pouti rodiny Hoffmann - Adler patrí.15.-Cena člověka / Itálie / -Jozef Hurton vděčí komunistům za své štěstí . Kdyby nebyl v lágru, nikdy by se prý nestal knězem, ale lékařem. Po útěku z ČSSR vystudoval teologii v Římě a stal se farářem v alpské vesničce Sulden. Byl svědkem několika neštěstí na horách a tak se rozhodl vstoupit do horské služby, založit školu pro lavinových psů a natáčet instruktážní filmy o horách. Vždyť jeden život má větší cenu, než všechny ty jeho milované hory dohromady.16.-Podnikatel s dušemi / Slovensko / -Když byl chlapec, chtěl být jako Vinnetou. Chtěl pomáhat slabším než on, chtěl mít takového koně a pušku jako on a chtěl žít tak pravdivě jako on. Od roku 1990 je Marián Kuffa na čele Institutu Krista Velekněze v Žakovce a pomáhá nemocným, postiženým, bezdomovcům, sirotkům, slobodnýmmatkám, bývalým vězněm ... Získal si jejich důvěru a stal se pro ně otcem, bratrem a priateľom.17.-Padre Alegría / Angola / -30 let bratrovražedných bojů je minulostí av Angole vládne už třetí rok mír. V chudých čtvrtích pětimilionová Luandy však každodenní boj o přežití pokračuje. Na bolest, nenávist a beznaděj našel otec Milan Zedníček svůj vlastní lék: radost. Nakažlivou a upřímnou radost ze života. Někteří lidé dokonce ani nevědí, že jejich farář se jmenuje Milan. Volají ho "Padre Alegría". Otec Radosť.18.-Slovak export / USA Detroit / - V rámci vojenské operace NATO v Afghánistánu působí i slovenský kontingent. Součástí 14. rotace je i řeckokatolický kněz Slavko Ganaj. Bojová mise je pro něj snesitelnější neboť ví, že doma ho mají rádi a že se na jeho návrat těší manželka a tři synové. Vojákům dává přítomnost duchovního jistotu v situacích, kdy se nemohou spoléhat ani na zbraně, ani na velitelů, ani na vlastní schopnosti ... 19.-Dráteník za kamerou / USA / - Příběh kněze - filmaře George Torok.
Režie:Marek Poláček
SVK
