Show Jana Krause
Dnešní večer zahájí dvojice hostů – herec Milan Šteindler a režisér Tomáš Vorel –, zakládající členové legendárního divadelního uskupení Sklep, které letos slaví 45 let své existence. „Milan slaví, co ho znám, od třinácti let je pod vlivem,“ říká v úvodu Tomáš Vorel, kterého moderátor označuje za disciplinovanějšího, a Milan Šteindler to potvrzuje: „Je pravda, že měl vždy tendence být řádnej; já jsem podával slušné výkony.“ Jak uskupení Sklep vůbec vzniklo? „Mě přivedl do Sklepa David Vávra, se kterým jsem studoval gymnázium Ohradní a potom stavební fakultu. Tam jsme tedy moc nestudovali, spíše jsme tam za roh chodili do hospody. A tam jsme napsali takovou první sklepovskou hru. David říkal, že má divadýlko a že bychom mohli udělat vánoční besídku. A řekli jsme ještě našim kamarádům, kteří pak hráli tu hru, jež se jmenovala Jak to bylo u Kaštanů, o založení sociálně demokratické strany,“ vzpomíná na počátky tradice vánočních besídek divadla Sklep Tomáš Vorel. Ještě předtím, na samém počátku však byly básničky. „Já jsem si psal na piják takový básničky, a ačkoliv jsem byl áčák, což je potřeba podotknout, protože áčáci jsou vždy lepší než béčáci, kamarádil jsem se s Vávrou, který byl béčák a který si psal taky takový různý krávoviny; později to David nazval puzení. Že jsme měli puzení ze sebe něco dostat. Ale ve skutečnosti se ukázalo, že jsme měli také puzení něco do sebe dostat,“ dodává Milan Šteindler, jehož heslem v té době prý bylo „sto dvacet piv má na mě vliv“, a gestem naznačujícím pití objasňuje co. Po několika krátkých ukázkách z produkce divadla Sklep, které pro diváky připravil Jan Kraus, se Tomáš Vorel opět vrátí ke vzpomínkám: „Když jsem poprvé přišel do Sklepa a viděl jsem Milana na jevišti, tak jsem si říkal, co to je za tvář, co to je za člověka… to jeho herectví bylo neuvěřitelný, on byl tak vtipnej a úžasnej, že jsem si říkal – to je novej Menšík.“ Nekoncepčnost a věčné improvizace pod vlivem alkoholového opojení však Tomáši Vorlovi, který chtěl režírovat, začaly vadit, a tak odešel do seskupení Mimoza. „Teď přichází do kin film Tajemství divadla Sklep, ve kterém se popisuje ten systém práce, a samotného mě to překvapilo – tam se popisuje chaos jako ten systém, princip, kterým se pracuje,“ dodává Milan Šteindler. Hostem číslo dvě, jemuž se stala dvojka letos osudovou, je nejlepší současná slovenská lyžařka-slalomářka Veronika Velez Zuzulová, jež sama za své největší letošní úspěchy označuje dvě vítězství ve světovém poháru. Také úspěšnou lyžařku, respektive záznam jejího vítězného dojezdu ve světovém poháru ve Flachau, pustí moderátor Jan Kraus na ukázku divákům. „Komentáře moderátorů k přímým přenosům ze závodu málokdy poslouchám zpětně, ale je příjemné, když slyším český komentář a vidím, že je v rohu obrazu informace, že dosud byla na první pozici Strachová, ale přesto jsou čeští komentátoři rádi, že si jedu pro vítězství já,“ říká sportovkyně a dodává, že když při závodě uprostřed kopce, tak nemá tušení, jak si stojí. „Když udělám nějakou velkou chybu, tak tuším, že to není dobré, ale jinak vůbec nevím. A velká chyba je to, že se zabrzdíte.“ Aby se to nestávalo, musí mít člověk dobře promyšlenou strategii sjezdu, a tak se nám Veronika pokusí vysvětlit, jak najíždět na slalomové tyče co nejefektivněji, aby člověk neztrácel čas. Když Veronika doporučí Janu Krausovi, aby se raději než slalomu věnoval sjezdu, který je z hlediska sportovní taktiky jednodušší, začne se víc než o sport zajímat o její soukromý život a o to, jaký je její francouzský manžel. „Je velmi organizovaný,“ odpovídá velmi stručně, ale se smíchem Veronika, která ještě prozradí, že je její muž trenér a že ve volném čase, kterého sice moc nemá, v rámci relaxace ráda plete. „Když jste na konci světa, kde není nic než jeden vlek a jeden kopec, tak člověku nezbývá moc jiných podnětů,“ obhajuje lyžařka před moderátorovými pochybnosti o vhodnosti této kratochvíle svůj koníček. Posledním hostem dnešního večera je praktický lékař Zdeněk Postler z Chlumce u Ústí, který proslul svými nekonvenčními, vtipnými vzkazy pacientům, které se rozšířily do povědomí lidí také prostřednictvím sociálních sítí. „Říkám si medicínská lopata, protože to je v celém tom systému ten nejzákladnější článek,“ říká doktor o své specializaci praktického lékaře, který měl kdysi na dveřích své praxe doporučení, aby v pondělí nechodili důchodci pro recepty a přenechali pondělky akutním nemocným. „Princip byl ten, že důchodci mohou chodit čtyři dny v týdnu pro léky, a proto by pondělí měli nechat pro akutní pacienty. Jenomže chápu, proč ty důchodci chodí zrovna v pondělí – protože v sobotu a v neděli se šíleně votravujou. Už ani nestojí za to sedět u okna, protože tam ani nikdo nechodí venku po ulici. To je nepředstavitelná díra. Takže kam můžou v pondělí zadarmo vyrazit? Jedině k obvoďákovi,“ vysvětluje lékař svůj tehdejší úmysl, který vyvolal velkou nevoli, takže od něj musel zase ustoupit. Za dobu své praxe, kdy mu denně přijde do ordinace 60 až 80 lidí, si pacienty rozdělil do tří kategorií – akuťáci, chronici a největší skupinu tvoří obtěžovači-potvrzovači. „Já už občas musím říct dost, končím, běžte domů, protože už prostě nemůžu,“ svěřuje se pan Postler. Jak ještě vypadá život lékaře na malém městě v Krušných horách? To a mnohem více se dozvíte dnes večer v dalším dílu Show Jana Krause na Primě
