Cestománie

Až do konce 15. století lidé věřili, že tady je konec světa. Kamenitá krajina, strmé útesy a kromě běsnícího Atlantiku už vůbec nic. Snad i toto drsné prostředí způsobilo, že zdejší lidé, jejichž jazyk se nejvíc podobá velštině, se vůbec necítí být Francouzi, ale Bretonci. Říká se o nich, že se rodí se srdcem ponořeným do slané vody. Oceán, nejenže byl odjakživa jejich obživou, ale poznamenal i tvář zdejší krajiny. Nic není pro Bretaň typičtější než majáky, které dodnes ukazují námořníkům cestu k Lamanšskému průlivu.

Režie: J. Sebechlebský