Cesty víry: Setkávání s lidskostí

Cesty víry Ondřeje Kobzy jsou podobně klikaté jako schodiště do jeho bytu na střeše pražského paláce Lucerna. O svém osobitém pojetí víry říká: "Jsem katolík, ale neumím hlásat v ulicích: 'Pán Ježíš tě miluje.' To si spíš dovedu představit, že se zastavím na jednom místě, na pět, deset minut – třeba si na ulici zahraju na piano nebo na Poeziomatu zmáčknu čudlík a poslechnu si báseň. Nejsou to kříže u cesty, ale místa setkávání s lidskostí..."