Deset století architektury
Lednicko-valtický areál nemá co do rozlohy mezi evropskými krajinářskými parky 19. století obdobu. Na bezmála 300 čtverečních kilometrech je v okolí dvou monumentálních šlechtických sídel rozeseta více než desítka drobných historizujících staveb – tzv. saletů. Mezi ně patří i soubor chrámů stavebně inspirovaných stylem antického Říma a empírem – slohem císaře Napoleona. Při cestě z lednického zámku do Valtic nejprve doputujeme k Apollonovu chrámu na břehu Mlýnského rybníka, který je ve skutečnosti zámečkem, zdobeným dórskými sloupy a reliéfem boha Apollóna na slunečním voze. Z římsy stavby shlíží na malebnou vodní plochu kvarteto soch z dílny Josefa Kliebera, jež byly přeneseny ze zaniklého Chrámu múz. Nedaleký Chrám Tří grácií je půlkruhovou klasicistní stavbou s kolonádou od architekta Jana Karla Engela. Stavbou vymezenému prostoru dominují sochy tří nahých žen, po nichž stavba získala jméno. Nejedná se však o grácie, nýbrž o trojici antických bohyní: Athénu, Afroditu a Artemis. Sousoší přenesené z lednického zámeckého parku vytvořil sochař Leopold Fischer z jediného balvanu. Kolonáda obklopující sochy ukrývá dvanáct výklenků určených pro plastiky alegorií klasických umění a věd. Poslední ze souboru chrámů má atypickou podobu římského vítězného oblouku a je zasvěcen bohyni Dianě, i když se pro něj vžil spíše romantický název Rendez-vous. Jak již jméno jeho patronky napovídá, sloužila stavba vystavěná roku 1812 dle vize architekta Josefa Hardmutha ke shromažďování panstva před loveckými kratochvílemi.
Režie:P. Kaňka
1997, skryté titulky
