Jiří Weiss pohledem Věry Chytilové
Uloupení hranice, Romeo, Julie a tma či Vlčí jáma. To je jen výběr z více než dvaceti filmů předního českého filmaře Jiřího Weisse (*29. 3. 1913 – †10. 4. 2004), kterého vývoj mezinárodních událostí přivedl až k americkému občanství. Původem ze zámožné židovské, národnostně smíšené, rodiny (otec český vlastenec, matka Němka), byl ovlivněn levicovou orientací umělců, mezi nimiž se pohyboval. Již ve 30. letech si získaly pozornost jeho vizuálně působivé amatérské snímky zachycující kouzlo všedních dní i československého letectví. Jeho původní kariéru dokumentaristy přerušila válka, navázal na ní však službou pro československou exilovou vládu ve Velké Británii, kde se s kamerou účastnil i vojenských akcí RAF. Po osvobození vlasti natočil řadu filmů, většinou politicky zaměřených. Později se jeho doménou stala působivá psychologická dramata, která získala řadu významných mezinárodních ocenění. Když v roce 1968 do Československa vstoupila sovětská okupační vojska, rozhodl se znovu odejít. Za oceánem neměl možnost pokračovat ve filmové režii, stal se však uznávaným pedagogem na několika univerzitách. Po pádu železné opony se mu nicméně poštěstilo v Evropě natočit svůj poslední, autobiograficky laděný, snímek Marta a já. Pronikavý pohled režisérky Věry Chytilové ukazuje, že upřímné vyrovnávání se s vlastní minulostí během bouřlivého dvacátého století může být i bolestné.
Režie:V. Chytilová
ČR, 2002, skryté titulky
