Letecké katastrofy
Těsně před cílem kontaktovala posádka letu 2933 řízení letového provozu. Vzhledem k hustému provozu na letišti dostali pokyn vyčkávat. O několik minut později piloti oznámili, že mají nízký stav paliva a požádali o přednostní přistání. Než jim však dispečerka stačila uvolnit cestu, ohlásili stav nouze a žádali povolení okamžitě klesat. Dispečerka jim nařídila, aby točili doprava a vyhnuli se letadlům pod sebou. Piloti však zatočili doleva, těsně minuli jiný letoun a začali rychle klesat k letišti. Letadlu došlo palivo, ocitlo se bez elektrického proudu a vzápětí zmizelo z radaru. Let LaMia 2933 narazil do hřebene 2650 metrů vysoké hory. Ze 77 osob na palubě jich přežilo pouze šest. Za úsvitu se na místo dostavili kolumbijští vyšetřovatelé. Letadlo bylo v konfiguraci pro přistání a ze stavu trosek vyplývalo, že bylo zcela bez paliva. Oba piloti zemřeli. Klíčem k rozluštění záhady tak byly černé skříňky. Hlasový zapisovač však přestal uprostřed letu fungovat. Zatímco média kladla vinu za nehodu dispečerce, nahrávky z řídící věže potvrdily, že posádka ohlásila stav nouze těsně předtím, než letoun havaroval. Z údajů palubního zapisovače vyplývalo, že spotřeba během letu byla normální a piloti o nízkém stavu paliva věděli minimálně 40 minut. Místo, aby přistáli cestou a pohonné hmoty dočerpali, přivedli letadlo na samou hranici jeho možností. I poté, co se letu 2933 zastavily motory, měl být schopen horu přeletět. Od pilotů to vyžadovalo co nejvíce protáhnout klouzavý let. Bez proudu by však nedokázali vysunout podvozek a klapky. Učinili tak tedy ještě před zhasnutím motorů. Tím se však podstatně zvýšil odpor vzduchu a letadlo začalo prudce ztrácet výšku. Kontrolou záznamů o výcviku posádky se zjistilo, že ačkoliv šlo o zkušené piloty, měli tendenci dopouštět se chyb v nouzových situacích. Vyšetřovatelé museli dále stanovit, jak se stalo, že letadlo nemělo dostatek pohonných hmot. Na letišti v Santa Cruz se dozvěděli, že posádka sice dotankovala, ale množství paliva zdaleka neodpovídalo požadavkům na 2500 km dlouhý let do Medellinu. Chyběla jim jakákoliv rezerva pro nepředvídatelné události či vyčkávání v cíli cesty. Při zkoumání letových záznamů havarovaného stroje se ukázalo, že posádka ve stejném roce letěla třikrát z Medellinu do Santa Cruz a vždy bez dotankování. Posádka zřejmě předpokládala, že tomu tak bude i tentokrát. Nevzala však do úvahy, že při letu na sever je spotřeba vyšší než při letu na jih. Předchozí cesty v ní zřejmě vyvolaly mylnou představu, že dokáže do Medellinu doletět „na jednu nádrž“. Ze zvukové nahrávky první části letu vyplývalo, že piloti o nedostatku paliva věděli ještě předtím, než se ozval výstražný signál. Probírali možnosti mezipřistání na některém z blízkých letišť. Když jim však řízení provozu nabídlo kratší trasu, kapitán se rozhodl letět přímo do Medellinu. Průkazně to dokládalo, že piloti vědomě riskovali 77 životů. Bylo zřejmé, že kdyby let 2933 cestou palivo dočerpal, k nehodě by nedošlo. Neplánované přistání by však vzbudilo podezření a vyvolalo vyšetřování provozu společnosti. Pokud šlo o náhlou závadu zapisovače hovoru v kokpitu, vyšetřovatelé se domnívali, že jej piloti vypnuli sami, aby zametli stopy. Chod společnosti LaMia byl v souvislosti s vyšetřováním zastaven a její ředitel byl obviněn z neúmyslného zabití. Najevo vyšlo, že jedním ze spolumajitelů byl i kapitán havarovaného letadla. Po několika měsících poskytla bolivijská vláda vyšetřovatelům záznamy společnosti. Svědčily o tom, že firma měla vážné finanční problémy a s životy cestujících hazardovala proto, aby ušetřila peníze za palivo.
Kan., skryté titulky
