Letecké katastrofy
Při konečném přiblížení se však něco stalo a letoun ještě před dráhou havaroval. Prudký náraz rozmetal trosky po okolí. Na místo vyrazili hasiči, aby zlikvidovali mohutný požár. Všichni tři piloti byli sice vážně zranění, ale přežili. Během několika hodin na místo dorazil tým vyšetřovatelů NTSB, kteří zvažovali, jestli do nehody není nějak zapletená Kuba. 350 metrů dlouhé pole trosek svědčilo o prudkosti nárazu. Během čekání na analýzu černých skříněk vyšetřovatelé vyslechli svědky. Závěrečné momenty letu viděli piloti vojenského námořnictva. Tvrdili, že zatáčející letoun postupně přešel do devadesátistupňového náklonu, a když snížil příď, škrtl křídlem o zem. Podezření padlo na takzvané odtržení proudu – stav, kdy křídlo přestane vytvářet vztlak potřebný k tomu, aby se letadlo udrželo ve vzduchu. Řídící letového provozu nezaznamenala nic neobvyklého až na to, že posádka 12 minut před nehodou požádala o změnu dráhy. Guantánamo má jednu ranvej. Pokud se letadlo blíží od východu, označuje se jako 28. Při přistání od východu má označení 10. Let AIA 808 se původně blížil přímo na dráhu 28. Potom však posádka zvolila komplikovanější trať, která vyžaduje letět kolmo k ranveji a v závěru ostře zatočit. Vyšetřovatelé nechápali, co piloty ke změně vedlo. Ti však zůstávali na jednotce intenzívní péče a z nehody si pamatovali velmi málo. Pozornost vyšetřovatelů se přesunula na údaje z palubních zapisovačů. Když zmapovali trasu letu, bylo zřejmé, že posádka zahájila zatáčku příliš pozdě a to ji nutilo zvyšovat náklon, aby ztrátu dorovnala. Extrémní úhel však snížil schopnost letadla udržet se ve vzduchu a nízko nad zemí způsobil ztrátu vztlaku. Velké překvapení vyvolal poslech zvukového záznamu z kokpitu. Kapitán vybral obtížnější přiblížení „jen tak z plezíru“. Náročné přistání v zátoce Guantánamo vyžaduje speciální výcvik. Kapitán a 2. pilot sice o rok dřív shlédli instruktážní video, ale ani jeden dosud na Kubě nepřistál. Nahrávka rovněž odhalila, že kapitán měl potíže s určením polohy letiště. V obavě ze sestřelení kubánskou armádou se více soustředil na nalezení zábleskového majáku označujícího hraniční plot než na řízení letadla. Místo, aby kapitán přiblížení přerušil, snažil se nepříznivou situaci zachránit. Uvědomil si, že začal točit příliš pozdě, a aby ztrátu vyrovnal, zvýšil příčný náklon. Když palubní počítač spustil výstrahu ztráty vztlaku, okamžitě zvýšil výkon, ale už bylo pozdě. Vyšetřovatele zaráželo kapitánovo podivné chování – jeho agresivita, fixace na maják a způsob, jakým ignoroval zbytek posádky. Zvažovali, jakou roli v tom mohla sehrát únava. S pomocí odborníků z NASA prozkoumali rozvrhy služeb a zápisníky letů v časovém úseku 72 hodin před nehodou. Dospěli k závěru, že celá posádka měla výrazný spánkový deficit z předchozích dvou nočních služeb. Celkovou únavu z nedostatku spánku umocňovaly biologické hodiny členů posádky. Létání v noci a spaní přes den se na nich neblaze podepsalo. Účinky narušení biorytmu se nejvíc projevily v době, kdy se let 808 blížil ke Guantánamu. Nadměrně dlouhá služba oslabila schopnosti pilotů do té míry, že s letadlem havarovali. Když bylo konečně možné vyslechnout piloty, přiznali se, že spánkový dluh skutečně pociťovali. Ačkoliv nebyli smluvně vázáni let do Gauntánama přijmout, v obavě o místo jej neodmítli. Posledním tragickým kouskem skládanky byl fakt, že maják, který se kapitán tak dlouho snažil lokalizovat, byl toho dne mimo provoz. Dispečerka o tom nevěděla a informaci jim informaci nesdělila. V důsledku nehody nařídil americký Federální letecký úřad zpřísnění předpisů upravujících požadavky na odpočinek posádek a vyzval aerolinie, aby do svých opatření zahrnuly poznatky moderních výzkumů spánku.
Kan., skryté titulky
