Letecké katastrofy
Letoun však náhle přestal stoupat, prudce se naklonil doleva, vybočil z trasy a přešel do střemhlavého pádu. Zřítil se na pole pouhé tři kilometry od letiště. Uhasit rozsáhlý požár trvalo hodinu a půl. Zahynulo všech šedesát osob na palubě. Nehoda letu 371 se stala nejhorší leteckou katastrofou v rumunských dějinách. Plně automatizovaný letoun nové generace byl pýchou rumunských státních aerolinií. Množila se podezření, že ho zničila exploze na palubě. Dohady o teroristickém útoku rychle pronikly na titulní stránky novin. Když se malý tým rumunských vyšetřovatelů pustil do práce, trosky ještě doutnaly. Na povrchu bylo vidět pouze ohořelé kusy hliníku na poli sežehnutém požárem. Většina letadla vězela v šest metrů hlubokém kráteru a musela se komplikovaně vyprošťovat. Tvar kráteru naznačoval, že letoun dopadl téměř kolmo. Vyšetřovatelé vyslechli řídícího letového provozu. Dozvěděli se, že zpočátku všechno probíhalo naprosto normálně, nicméně let 371 krátce po vzletu vybočil z trasy. Námraza na křídlech i porucha motoru byly vyloučeny. Na pomoc s přesunem trosek do nedalekého hangáru byla povolána rumunská armáda. Výpovědi očitých svědků podporovaly teorii teroristického útoku. Několik lidí tvrdilo, že viděli výbuch ještě před tím, než letadlo dopadlo na zem. O dva týdny dříve byla oznámena výhrůžka o nastražení bomby na palubě téhož letu do Bruselu. Rumunské úřady požádaly o spolupráci FBI. Její agenti během přeletu nad zónou dopadu neobjevili žádné důkazy exploze ve vzduchu. Analýza trosek potvrdila, že na palubě letu 371 k výbuchu nedošlo. V rámci pátrání po příčinách nehody prostudovali rumunští vyšetřovatelé záznamy údržby. Veškeré servisní úkony byly provedeny včas. Všimli si však, že předchozího roku byly ohlášeny dvě desítky případů, kdy nastaly problémy s automatem tahu. Piloti společnosti TAROM si stěžovali, že se při přechodu ze vzletového režimu do stoupacího plynová páka levého motoru samovolně stáhla až na volnoběh. Tato nepravidelně se objevující závada znamenala, že motory měly rozdílné nastavení výkonu. Aerolinie do palubního deníku vložily instruktážní kartu, která posádky před tímto problémem varovala. Pilotům bylo doporučeno, aby na páce drželi ruku a zabránili tak jejímu stažení. Jde o postup známý jako „hlídání plynu“. Mechanici závadu nebyli schopní opravit, protože ji na zemi nikdy nedokázali vyvolat. Vyšetřovatelé zjistili, že jedním z pilotů, kteří ji ohlásili, byl o několik měsíců dříve i sám kapitán. Pokud však o problému věděl, jak mohla závada způsobit nehodu? Odpověď poskytl zapisovač letových údajů. Po normálním vzletu zahájil Airbus levou zatáčku. Pak se však začal stále prudčeji naklánět, až dosáhl šokujícího úhlu 170 stupňů. Jak rostl náklon, letoun sklonil příď a rychle ztrácel výšku. O devatenáct sekund později narazil v šestisetkilometrové rychlosti do země. Vyšetřovatelé se soustředili na data z pohonných jednotek. Ve výšce 450 metrů se projevil problém s automatem tahu. A310 nepotřeboval maximální výkon nezbytný pro vzlet. Počítač proto nařídil stažení plynových pák a tím snížení výkonu obou motorů. V důsledku mechanické závady se však levá páka stáhla mnohem víc dozadu, než měla. Tím vznikl ohromný nepoměr výkonu obou motorů, který vyústil v prudký náklon a vybočení z trasy. Zbývalo zodpovědět otázku, proč piloti „plyn nehlídali“. Zvukový záznam z kokpitu potvrdil, že všechno probíhalo normálně a posádka věděla, co má dělat. Kapitán ohlásil, že se o plynové páky postará. Potom však zasténal s tím, že je mu špatně. Vzápětí buď omdlel, nebo zemřel. Po celou tu dobu byla levá plynová páka stažená dozadu a nerovnováha ve výkonu motorů se stupňovala. Vyšetřovatelé dospěli k závěru, že se přetížený druhý pilot snažil pomoct kapitánovi a vážnost situace si uvědomil, až když se letoun vynořil z mraků pouhých šest set metrů nad zemí.
Kan., skryté titulky
