Letecké katastrofy: Nezdařený průlet
Vzdušná rychlost klesala, ale letadlo nereagovalo na pilotův pokyn ke snížení přídě. Ve výšce 60 metrů nad zemí převzal řízení kapitán, ale ovládnout stroj se ani jemu nedařilo. Posádka se rozhodla přerušit přistání a provést průlet. Úhel náběhu byl však natolik prudký, že letoun ztratil vztlak a zřítil se. Záchranné týmy dorazily v řádu minut. Sedm lidí jako zázrakem katastrofu přežilo. 264 ostatních včetně posádky však zahynulo. Druhý den ráno dorazili členové japonské Komise pro vyšetřování leteckých nehod. Rýhy v zemi vedle ranveje a pole trosek napovídaly, že letoun dopadl pod velmi strmým úhlem. Řídící letového provozu netušila, proč Airbus minul dráhu. Piloti obdrželi povolení přistát, ale pak ohlásili průlet. Než je však dispečerka stihla přesměrovat, letoun havaroval. Navzdory značnému stupni poškození bylo zjevné, že motory v době nárazu běžely normálně. Stejně tak zvedací šrouby potvrzovaly, že klapky byly správně konfigurovány a letadlo mělo mít dostatečný vztlak. Vyšetřovatelé využili pomoc technického experta Airbusu a zaměřili svou pozornost na přístroje v kokpitu. Záhada se však prohloubila, když se ukázalo, že letoun byl správně nastaven pro dokonalý průlet. Pro pochopení fatální nehody bylo třeba nejprve zjistit, proč piloti v poslední chvíli přerušili přistání. Údaje z palubního zapisovače neukazovaly žádnou závadu, ani výstrahu, které by průlet ospravedlňovaly. Data však odhalila konfliktní situaci mezi počítačem a posádkou. Druhý pilot tlačil na řídicí páku, místo aby přitahoval. Posádka se zjevně potýkala s problémy a snažila se překonat automatické systémy letadla. Podle osobních záznamů létali na tomto typu letadla oba pouze krátce. Mohli se kvůli tomu dopustit osudné chyby? Zvuková nahrávka odhalila, že komunikace v kokpitu byla jednostranná a druhý pilot omylem spustil režim průletu. Bylo to zásadní zjištění, protože do té doby se vyšetřovatelé domnívali, že posádka průlet zamýšlela. Ačkoliv nebylo jasné proč, vyšetřovatelé měli podezření, že se druhý pilot neúmyslně dotkl malého přepínače na přední části páky palivové přípusti. Kromě prudkého zvýšení tahu režim průletu také aktivuje horizontální stabilizátor – vodorovnou ocasní plochu, která pomáhá ovládat podélný sklon. Za této situace vydává palubní počítač pokyn ke stoupání, ale piloti se snažili příď sklopit. Měli dostatek času, aby režim průletu vypnuli, ale z neznámého důvodu pokračovali ve snaze přistát a sváděli předem prohranou bitvu s počítačem. Kapitán měl řízení převzít dřív. Když tak konečně učinil, slyšitelně ho zaskočil fakt, že nedokáže příď sklopit. V záchvatu paniky si ani jeden z členů posádky nevšiml, že letoun je stále v režimu průletu. Zvýšení tahu příď ještě víc zvedlo, letoun ztratil vztlak a zřítil se na zem. Vyšetřovatelé potřebovali pochopit, jak mohli mít dva kvalifikovaní piloti tak špatné povědomí o palubních systémech svého letadla. Odpověď jim nakonec poskytl letový simulátor. Protože China Airlines neměly vlastní trenažér pro typ A300, posílaly piloty jinam. Kapitán absolvoval výcvik v Thajsku. Tamní simulátor měl jinou konfiguraci než let 140. V režimu průletu umožňoval pilotovi potlačením řídicí páky překonat horizontální stabilizátory. Nové světlo na zmatené chování posádky vrhla také provozní příručka Airbusu. Vyšetřovatelé odhalili, že režim průletu se dá snadno spustit, ale mnohem hůře se vypíná. Vystresovaný mladý pilot mohl snadno zapomenout četné kroky potřebné k jeho deaktivaci. Rovněž vyšlo najevo, že rok před nehodou vydal Airbus nezávazný provozní bulletin, ve kterém doporučil modifikovat režim průletu u všech letounů A300. Záznamy údržby však odhalily, že ze šesti strojů patřících China Airlines nebyl upraven ani jeden. Ačkoliv se zprvu zdálo, že vina za katastrofu je plně na straně pilotů, na konci dvouletého vyšetřování bylo zjevné, že příčiny jsou mnohem složitější.
Kan., skryté titulky
