Lidské osudy

"Když pokládám ruce na lidské tělo, tak se učím číst rukama. Neruší mě zrak a tak kupodivu vidím víc", říká slepý masér Miroslav Darmovzal. Nebylo tomu tak ovšem vždy - v mládí byl postupně skladníkem, provozním, výčepním, číšníkem a barmanem a především velkým sportovcem. Kolem svého pětatřicátého roku však začal fyzicky slábnout a postupně ztrácet zrak. "Když mě manželka jednou v pravé červnové poledne vezla autem, zeptal jsem se jí, proč nerozsvítí", vzpomíná dnes už s úsměvem. "A tím to skončilo anebo vlastně začalo. Proplakal jsem tři měsíce a potom jsem si řekl, že tudy cesta nevede..." ... Číst dále

Arnošt Goldflam