Na plovárně s Fero Feničem
Fero Fenič, který se zařadil mezi významné osobnosti zejména porevoluční kinematografie, se narodil 20. března 1951. Vyrostl na východním Slovensku v rodině zemědělců jako poslední z pěti dětí. Vystudoval střední školu v Prešově, následně nastoupil na katedru žurnalistiky FF Univerzity Komenského v Bratislavě, ale po třech letech studia se přihlásil na Katedru dokumentární tvorby na FAMU v Praze. Už jeho školní práce byly oceňovány na studentských festivalech. Působil jako pedagog na katedře dokumentární tvorby na FAMU a později založil filmovou a televizní produkční společnost Febio. Feničovu autorskou tvorbu lze rozdělit na etapu před založením Febia a po něm. Filmy jeho první etapy vynikaly pronikavou filmovou řečí – jeho vizuální styl se často snoubil s drsným autentickým svědectvím o životě. Namátkou lze zmínit snímky Diadém, Člověčina, Labutia Púť, Tam a zpäť a další. Už před rokem 1989 debutoval na poli celovečerního filmu, ale jeho prvotina Džusový román si musela na uvedení v kinech kvůli své bezprostřední kritice společenských poměrů počkat několik let, stejně jako jeho další hraný počin Zvláštní bytosti realizovaný krátce před listopadovými událostmi. Po založení společnosti Febio Fenič natočil šestidílný snímek o životě v nejvzdálenějších obcích Československa Odsud – potial (1992), dokumenty o absurditě života na Podkarpatské Rusi Praha slzám nevěří (1992), o jednom předvolebním dni leadrů politických stran Vůdci (1992), o cestě slovenského národa k Bohu Bůh s námi (1992), a hlavně film Nejšťastnější den Anny Mečiarové (1992) o matce slovenského premiéra Vladimíra Mečiara, realizovaný v den vyhlášení svrchovanosti Slovenska. Autorsky se také podílel na prvních dílech cyklu Česká soda. Jeho dalším velkým televizním počinem je mimo jiné projekt GEN. Fenič patří k pozoruhodným postavám české a slovenské dokumentaristiky a zásluhy má i na vytvoření stabilního zázemí pro další autorské tvůrce po problematické privatizaci filmového průmyslu. Od hlavního města Praha dostal jako jediný Slovák po roce 1989 a první filmař v historii hlavního města čestné občanství. Také vydal 19. prosince 2011 prohlášení s výzvou přejmenovat letiště Praha–Ruzyně na letiště Václava Havla.
Režie:J. Hojtaš
2019, skryté titulky
