Náš venkov
„Zvířatům se ve velkochovech žije dobře, mají tam výběhy, dostatek prostoru, lidi se o ně starají. Velkochov je prostě taková menší farma.“ Uvádí jako jeden z nejčastějších mýtů o velkochovech na svých webových stránkách sociálně-ekologická nevládní organizace NESEHNUTÍ v rámci kampaně Hlava na hlavě. Skupina Za práva zvířat v rámci nevládní organizace dlouhodobě informuje českou veřejnost o tom, v jakých podmínkách žijí zvířata ve velkochovech. Dále uvádí, že „naprostá většina hospodářských zvířat v České republice se nikdy nedostane na denní světlo, natož na louku a v českém zákoně to není po chovatelích vyžadováno“. Ve většině případů jsou například prasata uzavřena v holých kotcích na roštových podlahách bez podestýlky, jsou nucena neustále interagovat s ostatními prasaty – nemají možnost samoty a klidu. Dalším problémem je nadměrná spotřeba antibiotik, zákroky na selatech bez umrtvení, velikost kotců a další. Důsledkem těchto chovných podmínek jsou zvířata velmi často frustrována a trpí fyzickými bolestmi a psychickými obtížemi. Průvodci problematikou hospodářských zvířat ve velkochovech nám budou členové nevládní organizace NESEHNUTÍ, se kterými navštívíme některé venkovské malochovy a budeme tak obecně analyzovat bazální vztah (nejen venkovského) člověka k hospodářskému zvířeti. Prozkoumáme také, nakolik je vůbec možné reálně se podívat na život zvířat, jak v malém venkovském chovu, tak v průmyslovém velkochovu.
Režie:F. Křivánek
skryté titulky
