Postřehy odjinud

Jsou řeky, které si jen tak tečou krajinou. Zurčí, pění, valí se a kroutí. A můžou se jmenovat tak či onak. A je to úplně jedno, protože to jsou řeky bez osudu. Prostě si jenom plynou. A pak jsou řeky, které jsou osudové. Protože lidé s nimi spojili své dějiny, obavy, radosti a osud. Řeka, která stéká z alpských strání uprostřed Švýcarska, je přesně tou řekou. Jmenuje se Rýn. Samozřejmě, chce to jistou představivost. To, co je teď obyčejnou šumící strouhou, bude na dalších více než tisíci kilometrech sílit, mohutnět, rozlévat se do šíře a protékat velkoměsty...