Postřehy odjinud

Bílé křídové útesy na Rujáně jsou úžasné. Čím bělejší, tím krásnější. Ale je to krása, na které leží smutek, protože jejich bělost znamená i jejich postupnou zkázu. Prudké deště a zejména podzimní bouře strhávají z křídových útesů svrchní vrstvy, které se sesouvají do moře. Od křídy je pak voda bílá a bílé – zářivě bílé – jsou i čerstvě obnažené útesy, které vidí námořníci za slunečného dne i z velké dálky. Moře se prokousává křídou dál a dál. Ale zatímco se křída rozpouští v moři, na pláži zůstává něco, kvůli čemu se spousta lidí prochází se skloněnou hlavou...