Rok 68 (2/3)
Režisér Viktor Polesný nashromáždil pro svůj nevšední cyklus působivé množství archivního obrazového materiálu, z něhož splétá hořký příběh Pražského jara a jeho tragických následků. Pečlivě zvolené a seřazené filmové obrazy hovoří samy za sebe a díky proměnám střihového rytmu a hudebního podkresu vytvářejí napětí a emotivní působení spjaté s proměnami společenských nálad během krátkého období zahrnujícího osudový rok 1968. Druhý díl triptychu o nadějném pražském jaru a jeho tragické dohře, jímž si připomínáme 50. výročí srpnové okupace, má příznačný název. Skutečně to nebylo poprvé, kdy byl národ zrazen. Po několika měsících naděje znovu začíná žít v uměle vyvolávané atmosféře strachu, dochází k lámání lidských charakterů. Po návratu vedení KSČ z Moskvy je znovu hlásáno, že naše budoucnost je možná jen ve svazku se SSSR. Je prý nutné zabránit kontrarevolučním silám, aby rozvracely republiku. Obavy o socialismus vyjadřují „široké vrstvy pracujícího lidu“. Po pohřbu Jana Palacha, který byl poslední výraznou manifestací nesouhlasu s vývojem událostí, začíná šedivá, dusivá a nekonečná normalizace. Další projev odporu během výročí srpnové okupace byl již mocenskými složkami potlačen a vedl k přijetí kontroverzního pendrekového zákona.
2008, skryté titulky
