Tančíme (3/6)

Panuje představa, že na fyzickou „přijatelnost“ existují normy. Určují je politická, kulturní a estetická kritéria té které doby. Na začátku dvacátého století bylo na velkých západních scénách normou tělo klasické a bílé. To se změnilo bezprostředně po válce, kdy v roce 1945 otevřela svou školu Katherine Dunhamová a další změny ve vnímání tělesnosti tanečníků přicházejí s experimenty Piny Bauschové, bratří Thabetových, Raimunda Hogheho a řady dalších moderních tanečníků. Tančit znamená nejen pokořit hranice těla, ale i posouvat normy.