V. Bellini: Puritáni

Operní scény šílenství se po roce 1820 staly ve zpěvoherním žánru velice populární, třebaže dnes dobu romantickou chápeme jako dost idylickou. Zřejmě k tomu měli hrdinové a hrdinky své důvody a obecenstvo nalezlo v tomto duševním sebezpytném trýznění své zvláštní zalíbení. Vzpomeňme na Lucii z Lammermooru, která podřezala svého nemilovaného manžela přímo ve svatebním loži, na Verdiho Lady Macbeth, jež na svých rukou viděla neustále krev nevinných obětí, nebo Imogenu v Pirátovi, soužící se mylnou představou, že je provdána za jiného muže, než si sama vyvolila. Četné somnambulní scény, hysterick... Číst dále