Zbraně 2. světové války (2)
Víceúčelové stíhačky dnes dominují obloze všude na světě. Kombinují funkci stíhačky a bombardéru. Vypouštějí rakety, shazují bomby a zároveň útočí nebo se brání protivníkovi. Jejich počátky se datují z dob druhé světové války, resp. těsně před ní. Jedním z nejznámějších strojů tohoto typu byl Junkers 87 – pověstná "Stuka", která rozsévala hrůzu v bleskových útocích Třetí říše proti Polsku a později proti Francii. Na "Stuky" navázali němečtí konstruktéři Messerschmittem 110 a Focke-Wulfem 190. Britové rychle pochopili výhody smrtící kombinace a vyvinuli úspěšný Hurricane Mark II. Americkou odpovědí byly Curtiss Kittyhawk a Thunderbolt P 47. Díky stíhacím bombardérům získali Spojenci na podzim roku 1944, a zvláště pak v zimě a na jaře 1945, absolutní převahu na nebi západní Evropy. Sovětské letecké síly disponovaly v závěrečné fázi války "šturmoviky", "létajícími tanky", pokrytými silným pancéřováním. Nesly dvě děla, dva kulomety a osm bomb s reaktivním pohonem. Těžké bombardéry byly bezesporu nejničivější vzdušnou zbraní druhé světové války. Ať šlo o plošné nebo přesné bombardování. V roce 1940 rozpoutala Luftwaffe v Holandsku a později ve Velké Británii vlnu bezprecedentních útoků proti civilním cílům. Britské letectvo, podporované od roku 1942 8. leteckou armádou Spojených států, odvetou systematicky nejenže ničilo průmyslové a dopravní objekty v okupované Evropě, ale realizovalo nebývalou a dlouhodobou akci, která měla za následek zničení největších německých měst.
skryté titulky
