Česká loutka (3/7)
Vývoj světa loutek a loutkářů po druhé světové válce ovlivnily dvě základní události – v roce 1948 byl vydán Divadelní zákon, který postavil loutkové divadlo na úroveň ostatních divadelních žánrů (znamenal ovšem také zánik živnosti kočovných loutkářů) a vedl ke vzniku profesionálních souborů. A v roce 1952 byla založena loutková katedra DAMU. Poválečné období je také poznamenáno vlivem socialistického realismu a sovětského divadla. Most mezi tradicí a modernismem představuje Divadlo Spejbla a Hurvínka – Josef Skupa svým hereckým mistrovstvím i satirickým charakterem svých výstupů dokázal, že postavy Spejlba a Hurvínka zlidověly a přečkaly dějinné turbulence. I když doba byla složitá, Skupa a jeho divadlo byli přijímáni a oceňováni jak na Západě, tak na Východě. Na přelomu 50. a 60. let vstupují na scénu první absolventi loutkářské katedry (Jan Švankmajer, Jiří Srnec) a proměňují tvář českého loutkového divadla. Vývojová iniciativa se pak přesouvá do Hradce Králové, do Východočeského loutkového divadla, budoucího divadla Drak. Na přelomové inscenaci z roku 1965 – Pohádce z kufru – se zásadní měrou podíleli František Vítek a Věra Říčařová. Nová vlna 60. let, která zachvátila celou československou kulturu, se brzy projeví i ve světě loutek.
Režie:P. Jirásek
skryté titulky
