Česká loutka (4/7)
Divadelní loutka se v rukách takových tvůrců, jako byli Jiří Trnka, Hermína Týrlová nebo Karel Zeman stala loutkou filmovou. Do světa krále filmové animace W. Disneyho vtrhli výtvarníci z malé země se svým výtvarným pojetím a schopností vyprávět pomocí oživlých loutek příběhy. Jiří Trnka dělal filmy úplně jinak – vycházel z národní tradice, měl osobitý výtvarný názor a jako žák Josefa Skupy znal velmi dobře vyjadřovací možnosti loutky. Loutka v jeho filmech funguje sama o sobě, oživuje ji pomocí kinematografických prostředků. Trochu jinou cestou se vydala Hermína Týrlová – pro ni se loutkou stávaly hračky, věci, materiály, které děti znaly ze svého prostředí (Uzel na kapesníku, Vzpoura hraček). Zkušenost Karla Zemana s loutkovým panem Prokoukem se projevila i v jeho známějších filmech jako Ukradená vzducholoď nebo Vynález zkázy, kde kombinoval herce i hravost loutkového světa. I v 50. letech, po zestátnění kinematografie, pokračovala podpora tvorby pro děti a navzdory politickým tlakům a cenzurním zásahům vznikalo množství kvalitních filmů. Trnkovskou tradici od 60. let obohatí či promění první absolventi loutkářské katedry, jako například Jan Švankmajer, Miroslav Štěpánek, Břetislav Pojar. I pro tvorbu současných tvůrců je typické, že dávají přednost silnému výtvarnému názoru před snahou zalíbit se všem (spolupracují s těmi nejlepšími výtvarníky). Filmy Jiřího Barty, Vlasty Pospíšilové, Aurela Klimta a mnoha dalších to přesvědčivě dokládají.
Režie:P. Jirásek
skryté titulky
