Folklorika
Pražské vinice mají své jedinečné kouzlo. Nalezneme je v historickém centru metropole i v odlehlejších částech Prahy. První zmínky o jejich existenci sahají až do 9. století. Podle legendy kníže Václav založil Svatováclavskou vinici přímo pod Pražským hradem. Vinnou révu sám obdělával a posléze vyráběl vlastní mešní víno, které sloužilo výhradně k liturgickým účelům. K většímu rozmachu vinařství došlo za vlády panovníka Karla IV. Nechal do Čech přivézt kvalitní sazenice vinné révy z Francie a donutil vinaře osázet jimi nevyužité městské svahy. Aby je motivoval, poskytl jim značné daňové výhody. Od ryze liturgických účelů se víno postupem času začalo dostávat i mezi studenty a měšťany. Kromě konzumace se vinný mok používal jako dochucovadlo, konzervační prostředek nebo dezinfekce. Největší plochu města vinohrady pokrývaly v době vlády Rudolfa II. V Praze bylo 2000 vinic. Úpadek pražského vinařství způsobila třicetiletá válka, kdy došlo k likvidaci inteligence a celkovému úbytku obyvatel, včetně kvalifikované síly, která vinice obhospodařovala. Na konci 19. a počátkem 20. století dochází ke snaze navázat na slavnou vinařskou tradici předchozích staletí. Nástup socialismu však novému rozmachu vinařství učinil přítrž. Až po roce 1989 se život na pražské vinice začíná pomalu vracet. Na mnoha místech došlo doslova k jejich vzkříšení. Díky neúnavné a poctivé práci vinařů a vinohradníků si dnes Pražané i turisté mohou v nádherném prostředí plném zeleně vychutnávat lahodný mok a relaxovat.
Režie:K. Bělohradská
skryté titulky
