Na cestě po Vysokých Tatrách
Vysoké Tatry - velkolepé dílo přírody zbudované ze skal. Velehory v srdci Evropy, pod jejichž štíty se ukrývají průzračná plesa, útulné horské chaty, turistická střediska i vesnice s živým folklorem. Goralé dodnes obývají několik vesnic na úpatí Belianských Tater. Jejich izolovanost dokázala uchovat tradice i unikátní kulturu. V dřevěných, malovaných chalupách se stále hovoří místním dialektem a do kostela se chodí v bohatě zdobených krojích. Navštívíme mladíka, který ovládá um tradiční výšivky i jednoho ze starších a vůbec posledních mistrů, kteří umí tepat ciupagy. Podobnost s polštinou není čistě náhodná. Za říčkou Biela voda se rozkládá území polských bratří. Zdejší horské středisko Zakopané celoročně dokazuje, že patří k nejoblíbenějším polským turistickým destinacím. Může za to okolní příroda, čistý vzduch a taky unikátní architektura. Stejně jako Zakopané, i horské osady na slovenské straně vznikly díky přívalu návštěvníků. Na začátku 20. století byly Tatry vyhledávanou oblastí, která proslula zejména díky pavilonům na léčbu dýchacích cest. Ze zákeřné tuberkulózy se tu léčil i básník Jiří Wolker. Rozvoj vysokohorské turistiky podnítil v Tatrách výstavbu turistických chat. Kupříkladu Téryho chata je nejvýše položenou tatranskou chatou s celoročním provozem. V útulné dřevěné stavbě v nadmořské výšce 2015 metrů strávíme celou noc, abychom si plně užili nádhernou, divokou přírodu. Zásobování odlehlých chat je dodnes podmíněno lidskou výdrží a silou. Na dřevěných konstrukcích nosí dennodenně houževnatí muži náklad i o hmotnosti 100 kilogramů. Tatranští nosiči jsou v Evropě poslední svého druhu, a tak se mluví i o tom, že by mohli být zapsáni na seznam světového dědictví UNESCO. Dříve patřili k horám neodmyslitelně i pastýři ovcí. Salašnictví zanechalo stopy v názvosloví hor, v lidové slovesnosti i v krajině samotné. Dnes je už pravých bačů pomálu. Výroba uzeného ovčího sýru s lidovým vzorem je cenným dědictvím, které dnes zachovává už jen pár statečných.
skryté titulky
