Výlet

Prima MAX

Těhotná Ilona se trápí, protože si připadá tlustá a vypadá „jako tlačenka“. Zlobí ji malý syn Leon a manžel Vítek se tváří, jako kdyby se ho nic netýkalo. Její sestra Zuzana se probouzí vedle svého milence, malíře Lubora Špechty, jemuž právě vytvořila katalog ke společné výstavě se dvěma kolegy. Doma na ni čeká manžel Pavel, který je snad až trochu příliš hodný. Zuzana má pocit, že se nudí, že její život plyne jednotvárně a bez vzruchu, nudí ji už i navrhovat dekorace na dlaždičky, které Pavel vyrábí. Má dojem, že se musí stát něco převratného… Miládka, matka obou dívek, je starostlivá, ale až příliš: občas se oběma sestrám spolu s babičkou, matkou svého zemřelého manžela, trochu moc plete do života. Trápí se, protože si myslí, že dcery měly vždy raději otce než ji… Všichni kromě Vítka se chystají na cestu na Slovensko, kde se nebožtík narodil a kde chce být – podle babiččina tvrzení – pohřbený. Naloží tedy urnu do jednoho ze dvou aut a vyrážejí na cestu. Tu doprovází hádky a všelijaká nedorozumění, všichni jsou nervózní a Zuzana se marně snaží dovolat svému milenci… Přijíždějí do Telče, kde chtějí přenocovat a kde se matka nečekaně rozpovídá o tom, jak tu kdysi spolu se zemřelým manželem účinkovali při jakémsi natáčení. Málokdy je takhle sdílná a dcery tím poměrně překvapí. Zuzana s matkou si vyjdou na procházku a dcera matce svěří, že má milence. Rozhodnou se, že spolu zajdou do baru. Babička, o kterou se v hotelu pečlivě stará Pavel, mezitím píše poslední vůli. Rozhovor Zuzany s matkou se zprvu odvíjí v klidu, ale pak se začnou opět hádat. To se ale ve dveřích objeví Pavel s babičkou, kterou vyvedl ven, aby neměla deprese. Vše se najednou pokazí a všichni odcházejí rozmrzele domů. V hotelovém pokoji Zuzana už nesnese tlak, pod kterým v poslední době žije, a přizná manželovi nevěru. Zdrcený Pavel reaguje klidně, nakonec odchází ven na vzduch… Druhý den cesta pokračuje, rodina pomáhá dvěma mladým lidem, kterým zapadlo auto do bahna a Zuzana se konečně dovolá Luborovi. Pochopí, že ten o ni vlastně nestojí, poděsí se, když mu řekne, že manžel už všechno ví. Očividně se nechce vázat… Na hranici jim dva horliví úředníci nechtějí dovolit bez povolení převézt urnu, vše se urovná teprve po intervenci jejich nadřízeného, se kterým se Pavel potkal na záchodcích. Zuzana jede v Renaultu s Pavlem a babičkou a nechce vzít vyzvánějící telefon. Pavla to naštve, chce ho vzít sám, strkají se a auto vyjede ze silnice a převrátí se. Kromě menšího zranění babičky se nikomu nic nestane, všechen popel z urny se ale vysype. Miládka zdrcené rodině sdělí, že to byl jen popel z kamen, skutečný otcův popel je doma v Rakovníku, kde chtěl být pohřbený. Vše je jen výmysl babičky, která se za každou cenu chtěla ještě jednou podívat do svého rodiště na Slovensku. Sestry urnu naplní jiným popelem a následuje obřad na hřbitově. Pak si jde rodina prohlédnout město, které se ale úplně změnilo: babička nic nepoznává a je čím dál tím skleslejší. Vše vyvrcholí, když do restaurace, kde rodina obědvá, vpochodují utečenci, kteří se domnívají, že jsou v Německu. Babička už nechápe vůbec nic. Udělá se jí zle a nakonec umírá. Všichni se domnívají, že by byla vlastně ráda, kdyby věděla, že bude pohřbená ve svém rodném městě. V její občance ale najde farář papír se závětí, kterou předá Miládce. Ta se najednou rozesměje na celé kolo: babička si totiž přeje být pohřbená v Rakovníku… Zuzana s Pavlem se usmíří a Pavel doprovází babiččinu rakev, která se vlakem vrací do Čech. Sestry s Leonem a matkou jedou autem a všimnou si, že na místo nehody někdo položil velkou kytici. Miládka se rozpláče a přizná: popel byl přece jen otcův, ona jen nechtěla rodině po nehodě působit zbytečnou další bolest… Možná by se to ale mrtvému líbilo právě takhle…

Režie:A. Nellis

Hrají:I. Janžurová, S. Remundová, T. Remundová

ČR, 2002, skryté titulky