Po stopách slavných skladatelů: A. Vivaldi
Italský skladatel a houslista Antonio Vivaldi (1678–1741) byl původně určen ke kněžskému povolání, jehož se nakonec vzdal, aby se mohl věnovat výlučně hudbě. Na počátku 18. století byl jmenován houslistou a dirigentem Ospedalle della Pieta v Benátkách. S výjimkou tříleté služby u markraběte Philippa z Hessen-Darmstadtu žil nepřetržitě v Benátkách, přitom podnikal koncertní cesty po evropských městech. Roku 1723 pozval císař Karel VI. skladatele do Vídně, s ním zajel ke korunovačním slavnostem do Prahy. Tehdy poznalo Vivaldiho zpěvohry v podání Denziovy operní společnosti ve Sporckově divadle také pražské obecenstvo. Tři z nich – Potrestaná krutovláda, Agrippa a Alvida, královna Gotů – zaznamenaly dokonce v Praze svou světovou premiéru. O kontaktech Vivaldiho s Čechami svědčí i dedikace jeho proslulých houslových koncertů Le quattro staggioni (Čtvero ročních dob) hraběti Václavu Morzinovi. V oslnivé profesionální dráze hudebníka spojoval Vivaldi dvě hlavní profese. Byl vynikajícím interpretem vlastních houslových skladeb. Jako skladatel patřil k nejproduktivnějším zjevům hudebního baroka. Skládal hudbu všech dobových forem, napsal kolem 770 skladeb, z nichž za jeho života vyšla pouze menší část tiskem. Mnohá Vivaldiho díla však po Evropě kolovala v opisech. Největší sbírka Vivaldiho rukopisů byla v roce 1926 nalezena v Turínu, kde v přilehlém klášteře objevili mniši truhlu s hudebním vivaldiovským pokladem a předali ji ke zpracování turínské Národní knihovně. Tato sbírka představuje zhruba 90 procent všech dochovaných Vivaldiho manuskriptů.
Režie:L. Thiriatová
skryté titulky
