Příběhy českého jazzu (2/22)
Byla-li česká rocková hudba od svého vzniku až po sametovou revoluci výsostným politikem i katalyzátorem společenských změn, o jazzu to platí ještě ve větší míře. Jeho erozivní funkce začíná totiž o čtvrtstoletí dříve, zasahuje protektorát i druhou světovou válku. Jazz si vysloužil jako „hudba černého pracujícího lidu“ alespoň určitý respekt. Byl sice částečně tolerován komunistickým režimem, ale nakonec významně přispěl k jeho pádu. Čeští muzikanti, hudební skupiny i celé hudební směry zanechali v historii jazzu hlubokou stopu. Každý, kdo poslouchá jazzovou hudbu, asi zná jména Miroslav Vitouš, Jan Hammer, Jiří Mráz, ale i jména reprezentující afiliované hudební proudy: Jaroslav Ježek, Pavel Blatný, Karel Krautgartner, Iva Bittová a další. Jazzové kapely intenzivně cestovaly po zahraničních festivalech, odkud přivážely množství cen a uznání. Zrodila se i odpovědná jazzová publicistika s řadou respektovaných osobností jako např. Lubomír Dorůžka, Stanislav Titzl, Ondřej Konrád a další. Ostatně kde by byla populární i rocková hudba bez jazzu? Tak jako vážná hudba silně ovlivnila podstatu jazzu, byl to naopak jazz, který položil základy rockové a populární hudbě. Česká televize od doby svého založení celkem důkladně mapovala jazzové dění u nás i úspěchy našich muzikantů v zahraničí a její archiv skýtá nepřeberný materiál k dokumentárnímu využití. Základem dvaadvacetidílného cyklu Příběhy českého jazzu se staly rozhovory i komentáře žijících, ale pomalu odcházejících protagonistů jazzové slávy 60. a 70. let minulého století, na druhé straně představuje i novou generaci, která se hlásí "o slovo".
skryté titulky
