Chopin nově
Předně jeho klavírní koncerty vznikly v opačném pořadí, než jsou dnes uváděny. Byly totiž vydány až po Chopinově příjezdu do Paříže. Ten první e moll, opus 11, věnovaný slavnému klavírnímu virtuosovi Friedrichu Kalkbrennerovi, spatřil světlo světa v tištěné podobě v roce 1833 a ten druhý f moll, opus 21, zasvěcený skladatelově tajné milence, komtese Delfině Potocké, o tři roky později. Bylo to v době, kdy polský básník klavíru zvažoval zásnuby s hraběnkou Marií Wodzińskou a navštívil při letním pobytu Mariánské lázně, kde se s ní bez policejního dozoru (pro Ruskem násilně okupované Polsko byl už tehdy nežádoucí osobou) mohl setkat a požádat o ruku. Devatenáctiletý Chopin se rozhodl napsat „druhý“ klavírní koncert f moll po svém velkém úspěchu ve Vídni. První zmínka o této kompozici pochází z 3. října 1829, kdy ve svém dopise příteli Tytovi zmiňuje Chopin, že byl inspirován utajovanou láskou ke zpěvačce Konstancii Gładkowské, zejména k napsání střední věty, Larghetto. Premiéra tohoto koncertu se uskutečnila 17. března 1830. „První“ klavírní koncert e moll vznikl ve skutečnosti o půl roku později. Obě díla, komponovaná tehdy moderním stylem concerto brillante, jsou považována za vrchol skladatelova varšavského prvního tvůrčího období, které bylo ukončeno nedobrovolnou emigrací. Chopinovi bylo v té době pouze 20 let a neměl zkušenosti s instrumentací orchestrálního partu, jakkoliv byl ve své době považován v oblasti harmonie za jednoho z nejmodernějších hudebníků. Ruský skladatel a pianista Michail Pletněv se rozhodl ve prospěch Chopinovy tvorby obě skladby novodobě „přeinstrumentovat“. K nahrávání této verze si přizval k sólovému nástroji jednoho z nejmladších ruských pianistů Daniila Trifonova, který sám je také skladatel. Společně pak provedli toto novodobě upravené dílo za přítomnosti televizních kamer a v režii Christiana Bergera na jaře 2017 v Dortmundu. Výsledkem je vynikající zvukový a obrazový záznam, o němž se ještě dlouho bude hovořit. Ponecháváme na televizním divákovi a posluchači, zda tuto verzi lépe přijme, nebo zda se přikloní k původní, ještě nedokonalé historické podobě, na niž je z koncertních pódií zvyklý. Nakonec naznačila to i jedna z nejlepších pianistek současnosti Martha Argerichová: „Porovnejme Chopinovy klavírní koncerty s ostatními jeho skladbami: Preludia, Polonéza-Fantazie atd. Víte, je tu okamžik něčeho, co bych přirovnala k velmi krásné, leč otrávené květině“.
Režie:Ch. Berger
2017
