Letecké katastrofy: Volný pád
Kokpitem zněly výstrahy varující před nadměrnou rychlostí a hrozící ztrátou vztlaku. Bylo zjevné, že letadlo postihla vážná porucha. Posádka dokázala letoun srovnat, ale vypadalo to, že se hlavní palubní počítač pominul. Piloti museli řešit záplavu varování. Krátce nato se nečekaný propad opakoval. Do cíle zbývalo téměř tisíc kilometrů, posádka proto vyhlásila stav nouze a zamířila k nejbližšímu letišti v australském Learmonthu. Vzhledem k množství chybových hlášení nebylo jisté, na které systémy se piloti můžou spolehnout. Po manévru, kterým ověřil, že klapky fungují, dokázal kapitán – zkušený stíhací pilot – bezpečně přistát. Všech 312 lidí na palubě přežilo, nicméně mnozí utrpěli vážná zranění. Vyšetřovatelé z Australského úřadu pro bezpečnost v dopravě doufali, že jim při objasňování pomůžou údaje z provozního zapisovače. Vypadalo to, že systém elektronického řízení vysílal řídicím plochám samovolné signály. Dvě náhlé změny v poloze výškových kormidel způsobily dramatický propad letadla. Funkční zkoušky výškovek však žádnou poruchu neodhalily. Podle pilotů probíhal let normálně až do chvíle, kdy se spustila lavina chybových hlášení. Výstrahy a varování zaznamenané v poletové zprávě svědčily o naprostém systémovém selhání. Dlouhý seznam chyb navzájem nesouvisejících systémů jen navozoval další otázky. Vyšetřovatelé se soustředili na ty, které měly spojitost s aerometrickou a inerciální referenční jednotkou (ADIRU). V údajích z palubního zapisovače postřehli další neobvyklou věc – prudké výkyvy úhlu náběhu. Tak se nazývá úhel, který svírá vektor proudícího vzduchu s tětivou profilu křídla. Data naznačovala, že se příď letounu prudce zvedla a pak klesla. Posádka ovšem uvedla, že se letoun dvakrát propadl. O klopení nahoru vůbec nebyla řeč. Zapisovač letových údajů jejich svědectví potvrdil. Vyšetřovatelé se obrátili na výrobce ADIRU, aby zjistili, co se stane, když A-330 od jednotky obdrží chybná data. Dozvěděli se, že letoun má zabudované pojistné mechanismy. Během letu ze Singapuru se zároveň spustily hned dva „kritické režimy“, kterých nebylo zapotřebí. Reagovaly na informace, že letoun klopí nahoru a hrozí mu ztráta vztlaku. Když se aktivovala ochrana před vysokým úhlem náběhu, vydal palubní počítač povel ke sklopení přídě o 4 stupně. Ve stejné chvíli nařídil režim proti přetažení snížit příď o 6 stupňů. Kombinace obou změn poslala letadlo do pádu. Nalezení souvislosti mezi chybnými daty a náhlými propady letu 72 znamenalo důležitý posun ve vyšetřování. K vyřešení záhady však bylo stále ještě daleko. Software všech letounů typu A-330 podle všeho obsahoval skrytou chybu, která mohla letoun přimět k náhlému sklopení přídě. Tlak na její odhalení se ještě zvýšil poté, co jiný letoun společnosti Qantas zaznamenal totožné selhání ADIRU. Odhalen byl rovněž třetí případ, k němuž došlo o několik let dřív. Vyšetřovatelé se ponořili do digitálních dat vysílaných aerometrickou jednotkou. Prohlédli tisíce řádek kódu a narazili na nesrovnalost. Některé údaje odesílané jako informace o výšce byly chybně označeny jako úhel náběhu. Záměnou dvou typů dat zařízení zmátlo automatické systémy letadla a způsobilo katastrofální reakci. Nyní bylo zřejmé, proč se aktivovaly „kritické režimy“, přestože to nebylo třeba. Stále však nebylo jasné, co způsobilo datovou chybu. Série zkoušek a prohlídek nepřinesla žádné výsledky. Vyšetřovatele napadlo, zda mohly výkon zařízení ovlivnit podmínky okolního prostředí na palubě. I tady skončilo jejich pátrání ve slepé uličce. Mediální spekulace o komunikační stanici poblíž Learmonthu je přiměly k uskutečnění kompletního zkušebního letu, ale ani tady nic nezjistili. Prapříčiny skryté poruchy se vyšetřovatelé sice nedobrali, ale dokázali podrobně popsat sled událostí. Zjištění ATSB pomohla konstruktérům Airbusu zavést softwarové změny. Kdyby se podobná chyba vyskytla dnes, k propadu letounu by nedošlo.
Kan., skryté titulky
