Pošta pro tebe
Magda má ráda lidi, ráda jim pomáhá, protože ví, jak je radost v životě důležitá. Sama tak v dětství nežila, když na to období vzpomíná, je jí úzko a v myšlenkách se jí vrátí hlavně zloba a přísnost vlastní matky. Magda se nikdy necítila milovaným dítětem a v době, kdy se sama stala matkou, pochybovala o vztahu své matky k sobě ještě víc. V takových chvílích člověk přilne více k jiným lidem, pro které pomoc a vlídné slovo nejsou cizími pojmy. Magda za svou "rodinu" považovala v pubertě tři kamarádky z internátu. Vojta měl několik let dědu. Nebyl sice jeho vlastní, ale ničemu to nevadilo, byl k němu hodný, měl ho rád a Vojta o pokrevním vztahu s ním nikdy nepřemýšlel. Když však zemřela babička, děda se odstěhoval. Vojta byl v pubertě a maminka mu vysvětlila, že musí dědovu životní volbu respektovat, protože není de facto jejich příbuzný. Vojtu to moc mrzelo a s dědovým odchodem se nechtěl smířit. Po čase ho začal hledat, ale žádnou adresu neměl a bylo téměř nemožné jej najít. Luboš vyrostl v hezké rodině a stejným způsobem chtěl vychovávat i své děti. Tvrdí, že je však "moc hodný" a možná proto ve svých vztazích neobstál. O své děti se však vždy zajímal a zajímá, a kdyby mohl, měl by je nejraději všechny u sebe. Jsou už ale velké a on zůstal se současnou manželkou sám. Děti jej už nepotřebují a o příbuzných neví nic.
Režie:M. Dvořáček
skryté titulky
