Náš venkov
Dokument o malotřídkách, školách, které jsou tvořeny jednou, dvěma, nebo třemi třídami a alespoň v jedné z nich musejí být společně vyučováni žáci z různých ročníků. Čím se takové typy škol odlišují od těch, na které jsme běžně zvyklí? A proč bychom si měli pro svoje dítě zvolit právě takovou školu? Pohled na malotřídní vzdělávání u nás doplňují situace z vyučovacích hodin a ze života žáků a jejich rodičů na vsi. V současné době je v Čechách asi 1300 malotřídních škol, které se nacházejí především v malých obcích. Na přelomu 19. a 20. století jich bylo téměř jednou tolik. Jejich počty se změnily, když začaly být kolem roku 1971 rušeny. Pedagogové třech malotřídních škol s odlišnou historií a stylem výuky vysvětlují její specifika, popisují potíže s financováním a výhody i nevýhody podobného způsobu vzdělávání. Starosta, který se aktivně zasazuje o udržení malotřídky ve své obci, zdůrazňuje, že tento typ školy pomáhá mimo jiné zaplnit deficit výskytu zájmových organizací na venkově. Ukázky z aktivit, které na venkově mohou vznikat právě díky existenci malotřídek, potvrzují, že právě podobné aktivity mají vliv na soudržnost celé obce. Kromě pedagogů se v dokumentu vyjadřují rodiče a žáci, a díky jejich zážitkům z praxe je jasné, že malotřídní způsob vyučování přináší rodinám na vesnicích především pozitiva. Proč tedy malotřídek stále ubývá a pedagogové, kteří by v podobných typech škol rádi pracovali, si musí hledat práci jinde?
Režie:P. Burian
skryté titulky
