Po stopách slavných skladatelů
Na přelomu 19. a 20. století byla hudba Julesa Masseneta (1842–1912) uváděna častěji než díla Charlese Gounoda, Georgese Bizeta nebo Camilla Saint-Saënse, skladatelových současníků a také dobrých přátel. Dnes se ve francouzském repertoáru objevují jen tři z celkem pětadvaceti oper, které složil. V Německu, a především ve Spojených státech amerických, je překvapivě mnohem oblíbenější než ve své nevděčné domovině – Francii. Debussy popsal Masseneta jako „hudebního kronikáře ženské duše“, jehož hudba je „vášnivá a strhující jako věčné objetí. Harmonie se vinou kolem melodií a vzájemně se proplétají. Představují nám silné ženské hrdinky a vyzývají nás objevovat jejich vnitřní svět.“ Massenet miloval ženy z celého srdce. Každá z jeho hrdinek musí projít těžkou zkouškou a nakonec dojde spásy, i když je to kurtizána nebo dokonce prostitutka (Thais). Dobře chápal složitost ženské povahy a toto téma rozvíjel ve všech svých operách. V jeho opeře Král z Láhauru sleduje ještě vzor velké opery Giacoma Meyerbeera. Po návštěvě Bayreuthu se v jeho zpěvohrách projevují stopy vlivu Richarda Wagnera, například v opeře Werther podle slavného Goethova románu. Massenetovým operním hitem je Manon, kladoucí mimořádné pěvecké nároky na hlavní představitelku, kde vedle lehkých koloraturních pasáží musí též rozvinout svůj dramatický talent.
Režie:F. Chaudemanche
Fr., skryté titulky
