Po stopách slavných skladatelů
Nejvýznamnější ruský skladatel Petr Iljič Čajkovskij (1840–1893) je autorem symfonií Osudové (č. 4) a Patetické (č. 6), 11 oper, z nichž vynikají Evžen Oněgin, Piková dáma, Mazepa a Panna Orleánská, dále baletů Labutí jezero, Šípková Růženka a Louskáček. Čajkovského sklony k poetizaci hudebního obsahu demonstrují i jeho ouvertury Romeo a Julie, Francesca da Rimini, Italské capriccio a Slavnostní předehra „Rok 1812“. Poetický obsah je vlastní i řadě klavírních děl, dvanácti charakteristickým obrazům Roční období. K ryze instrumentální hudbě se řadí četná komorní a koncertní díla, z nichž jsou nejvýznamnější Koncert pro housle a orchestr D dur napsaný pro skladatelova oblíbence "Kotika" (Joseph Kotek, v ruštině překřtěného na kocourka), ze tří klavírních koncertů číslo 1 b moll, Rokokové variace pro violoncello a orchestr, ze tří smyčcových kvartetů č. 1 D dur s proslulým, rusky tklivým Andante cantabile. Čajkovskij se věnoval i kompozici vokálních skladeb. Napsal přes 100 romancí, chrámovou hudbu a čtyři kantáty. Kolem jeho předčasné smrti (zemřel v 53 letech) se vznáší mnoho záhad a otazníků, které jsou patrně spojeny s jeho odlišnou sexuální orientací, v době carského Ruska zcela zapovězenou.
Režie:R. Mérienne
Fr., skryté titulky
