G. Verdi: Rekviem
Tématem mše za zemřelé, latinsky requiem, je modlitba za spásu duše zemřelého. Text zádušní mše nebyl zpočátku jednotný a v různých zemích Evropy se lišil. Sjednocení přinesl až Tridentský koncil, který zasedal v letech 1545 až 1563. Název rekviem pochází od prvních slov schváleného latinského textu: Requiem aeternam dona eis, Domine (Odpočinutí věčné dejž jim, Pane). Rekviem je rovněž název hudebních skladeb, které jsou při příležitosti smutečních obřadů prováděny. Vzhledem k dramatičnosti a všeobecné platnosti textu, bývají od konce 19. století rekviem skládána i čistě pro koncertní účely, aniž by se počítalo s jejich uvedením v chrámu. Operní skladatel Giuseppe Verdi zkomponoval svou liturgickou skladbu Messa da Requiem k uctění památky italského básníka a romanopisce Alessandra Manzoniho. Ve světové premiéře zazněla v milánském kostele San Marco 22. května 1874. My ji uvádíme v souvislosti s nadcházejícími Velikonočními svátky. Tento koncert, který se konal v roce 1967 pod taktovkou legendárního dirigenta Herberta von Karajana (1908–1989) výběrem obsazení předznamenal slavnou éru nových pěveckých hvězd 70. a 80. let 20. století, jimiž vedle tenoristy Luciana Pavarottiho (1935–2007) byli afroamerická sopranistka Leontyne Price, italská altistka Fiorenza Cossotto a bulharský basista Nikolaj Gjaurov (1929–2004), pozdější manžel nedávno zesnulé Mirelly Freni.
Režie:H. G. Clouzot
