Na cestě po myanmarském Mawlamyine
„Tohle je Barma. Je pravděpodobně zcela jiná než všechny ostatní země, které znáte.“ Tak zní výrok, který napsal Rudyard Kipling. Nemýlil se. I když se Myanmar roku 2015 otevřel světu, stále nabízí exotiku starobylé tajemné země. Vydejte se s námi do země žárů, nekonečných smaragdových džunglí, bosých mnichů a cinkajících zvonků. Nabíráme úplně jiný směr než většina návštěvníků. Z hlavního města Rangúnu se totiž místo na sever vydáme na jih, tedy do oblastí, které byly ještě před dvěma roky uzavřené. Jižní Myanmar leží mimo hlavní turistické trasy a návštěvníky je stále zvláštně opomíjena. A to i přesto, že nabízí jedny z nejhezčích přírodních lokalit v celé zemi. Naším cílem bude hlavní město státu Mon. Mawlamyine bylo Britům známé spíš jako Moulmein a je pravdou, že dodnes jej stejně nikdo jinak nenazve. Jedná se o hlavní město Britské Barmy v letech 1826 až 1852, které se tehdy rozvinulo v důležitý přístav zaměřený na vývoz týkového dřeva. Kvůli vysokému počtu britských obyvatel se městu dokonce přezdívalo „Malá Anglie“. Také se však stalo oblíbeným cílem přistěhovalců z Indie. Dvě třetiny obyvatel města dodnes tvoří Monové, tedy nejranější obyvatelé země. Historické město Mawlamyine bývalo kdysi hlavním městem Myanmy, může se tak pyšnit nádherným souborem koloniálních budov v kombinaci s množstvím tradičních zlatých chrámů a zajímavou historií. Město protknuté unikátní kulturou a směsicí etnických skupin kdysi inspirovalo George Orwella (jehož matka se právě zde narodila) k napsání esejů Jak jsem střílel slona a Poprava oběšením. Rudyard Kipling zase našel ve stínu místní zlaté pagody inspiraci k napsání své slavné básně Mandalay. Mawlamyine je zkrátka místem štěstí i smutku, krásy i zkázy. Kombinace, která víří fantazii. A nejen spisovatelům! Pojďme prozkoumat, jak vypadal život v Britské Indii – město Mawlamyine je pro to, podle mnohých, ideální.
skryté titulky
