Náš venkov
Dokument upozorňuje na to, že péče o vodní zdroje by neměla být jenom v rukou státu, ale také obcí, malých společenství a jednotlivců. Sucho znamená pro celou společnost dlouhodobý problém, a tak s ním začínají bojovat nejen odborníci, ale i malí zemědělci, nebo obyčejní jednotlivci. Každý po svém, více či méně úspěšně, se snaží udržet v krajině vodu. Dokument ukazuje, jestli se jim to daří. První problém, kterému se věnuje vodohospodář Fuksa, se nazývá úbytek spodních vod. Ačkoli díky každoročnímu sněhu dochází k nárůstu povrchových vod, spodní vody zůstávají vyschlé. Josef Fuksa nás provádí po místech, kde byly pro záchranu spodních vod vybudovány umělé meandry, zadržující ty spodní i povrchové a ukazuje, jak k meandrování přistupovat. Zmiňuje historii, listuje starými fotografiemi a popisuje, proč bylo dříve tak důležité, aby byl v každé vesnici dostatečně velký a správně umístěný rybník a kudy vedli vesničané vodu, aby o ni nepřicházeli. Situace s nedostatkem spodních vod je podle něj vážná, ale nepřekvapuje ho. Příroda dávala hodně signálů, že se mění a necitlivé zásahy do krajiny, směřující hlavně k zisku, vodu odváděly pryč. Stejně jako voda z přírody postupně mizely některé druhy zvěře, které jí k životu nutně potřebují. Starosta Miloš Kačírek se ve vsi Petříkov zasadil o revitalizaci řeky Stropnice, a dokázal kolem ní zbudovat několik umělých tůní. Stěžuje si, jak těžké bylo jejich zbudování prosadit a jak dlouhou cestu musel k dobrému výsledku ujít. Aktivní důchodce Vlastimil Těhan si v rámci svých možností vybudoval na chalupě malou nádrž na dešťovou vodu a chystá se ke stavbě další a větší, pro sebe i sousedy, a starosta Jiljí Kubrický zase popisuje inovativní cestu k úspornému zavlažování velkého pozemku, náležejícímu klášteru. Představuje dobrý nápad, díky němuž se daří šetrně a úspěšně zavlažovat rozsáhlé území, aniž by do něj bylo necitlivě zasahováno. Jako další možnost udržet vodu v krajině vidí postupné zavodňování rybníka, jehož stav byl dosud závislý jenom na množství srážek. Ukazuje koncept a vizualizaci nádrže, která by měla být napojena na třicetimetrový kanál, ústící z rybníka ven. Zemědělec Vladimír Šámal buduje mokřady, díky nimž se do krajiny vrací různé druhy původních bylin a zvěře. Protože sucho se poslední čtyři roky prohlubuje, dokument se snaží být nejen alarmujícím upozorněním na zhoršující se situaci, ale skrze nápady a příběhy lidí, v něm účinkujících, také návodem, jak se jí rámci vlastní sil postavit.
Režie:J. Matějková
skryté titulky
