Josef Svoboda očima Juraje Jakubiska
Josef Svoboda vystudoval architekturu, ale v poválečném Československu nenalezl dostatečnou příležitost, jak svoji imaginaci otisknout do betonu. Mnohem svobodnější prostor našel na divadelním jevišti. Byl jedním z mála tvůrců, kteří se nenechali svázat metodou socialistického realismu, a jeho scénické pojetí inscenací se vždy vymykalo dobovým konvencím. Ještě jako student vytvářel monumentální scény pro operní představení, v nichž se již objevovaly pro něj typické elementy jako rampy, schodiště a nevšedně tvárná práce se světlem. Do mezinárodního povědomí vstoupil dvěma experimenty, které vrátily Československo na EXPO v roce 1958 na mapu kulturního světa – propojením divadla se scénickými možnostmi filmové projekce v Laterně magice a audiovizuální instalaci Polyekran. V šedesátých letech získal jedinečné podmínky pro realizaci svých smělých vizí, mezi jejichž vrcholy patří scéna k Oedipus Rex, která veškerý děj situovala na závratné 15metrové schodiště. Stále častěji hostoval v zahraničí a zájem o jeho tvůrčí vize měly největší operní světové scény. Díky jedinečným podmínkám neustále přinášel inovace v oblasti světelného pojetí (včetně používání laseru), materiálu a jevištní kinetiky, rozvíjel zapojování projekcí i rozšiřování inscenačního prostoru do hlediště. Za svůj život vytvořil výpravu pro více než 700 inscenací a spolupracoval s řadou velkých osobností našeho i světového divadla – například s Alfrédem Radokem, Otomarem Krejčou, Evaldem Schormem, Peterem Ustinovem, Laurencem Olivierem či Leonardem Bernsteinem. Za své dílo byl oceněn francouzským Řádem literatury a umění a Řádem čestné legie Francouzské republiky, britským titulem Royal Industry Designer a několika čestnými doktoráty na světových univerzitách.
Režie:J. Jakubisko
1994, skryté titulky
