Na plovárně s Janem Wienerem
V Hamburku začal odvíjet těžký životní osud Jana Wienera (*26. 5. 1920 – †24. 11. 2010), jenž se musel vyrovnat s celou řadou překážek a tragických událostí. Jako syn židovských rodičů ve 30. letech nalezl azyl v Československu, kde dospíval, našel zálibu v boxu a v období mobilizace se přihlásil do armády. Po okupaci se ovšem rodina ocitla v ohrožení a společně s otcem se mu podařilo získat povolení vystěhovat se do Jugoslávie. Matka, která musela zůstat v protektorátu, se bohužel konce války nedožila. Otec ovšem také ne, jelikož krátce po emigraci spáchal se svojí novou družkou v přítomnosti syna sebevraždu. Janu Wienerovi se podařilo díky neohrožené povaze uprchnout z obsazené Jugoslávie, ale v Itálii byl zajat a stal se vězněm internačního tábora na Sicílii. Díky úspěšnému útěku se přes Afriku dostal do Velké Británie, kde působil u 311. bombardovací peruti RAF jako navigátor. Ani po konci války na něj šťastný osud nečekal – po únoru 1948 byl označen za západního agenta a více než 5 let strávil v pracovním táboře. Po propuštění emigroval do USA, kde se stal profesorem historie na několika univerzitách a po roce 1989 působil pedagogicky i v Praze. Stal se autorem monografie o atentátu na Heydricha a knižně zpracoval také své bohaté životní zkušenosti. Roku 2001 byl vyznamenán Medailí Za zásluhy I. stupně.
Režie:J. Hojtaš
2000, skryté titulky
