Nacisté před soudem

Po Göringovi byl Rudolf Hess nejvýznamnějším nacistickým pohlavárem v rukách Spojenců. Na rozdíl od sarkastického a pronikavě inteligentního bývalého velitele Luftwaffe si však v jeho případě nikdo nebyl jistý duševním zdravím obviněného. V roce 1941, v jedné z nejbizarnějších epizod druhé světové války, odcizil Hess jednomotorový stíhací letoun a odletěl do Skotska, aby Británii nabídl mír – bez Hitlerova vědomí. Ten jej nechal prohlásit za duševně chorého a Hess strávil zbývající válečné roky v psychiatrické léčebně. V roce 1945 byl přesunut zpět do Německa, aby se stal jedním z dvacítky obžalovaných v nejsledovanějším soudním procesu dějin. Místo pokání či plamenného vyvracení vlastních zločinů, které bylo možné sledovat u ostatních, se však v lavici věnoval čtení rodokapsů, nepřítomně se usmíval a tvrdil, že má amnézii. Hess představoval pro Spojence velké dilema: soudit duševně nepříčetného by znamenalo porušit právě ty zásady, na nichž byl tribunál postavený; nesoudit ho by však znamenalo, že jeden z Hitlerových nejbližších pobočníků unikne spravedlnosti.

skryté titulky