Deset století architektury
V roce 1534 český král Ferdinand I. vykoupil pozemky ležící severně od Pražského hradu. Chtěl, aby zde italští mistři vytvořili královskou zahradu a zámeček, určený k letním slavnostem. Letohrádek Belveder byl dokončen v roce 1563 a svým stavebním typem nemá u nás obdobu. Před zámečkem vznikla italská zahrada, které dominovala velká kašna, později pojmenovaná jako Zpívající fontána. Předlohou k této renesanční stavbě byl Poseidonův chrám v Paestu. Kromě arkád je letohrádek ozdoben ornamentálním vlysem obíhajícím celou stavbu. Z antiky jsou převzaty náměty z Ovidiových proměn. Na jednom místě je též reliéf zpodobňující Ferdinanda I. a královnu Annu Jagellonskou. Dále tu jsou znázorněny výjevy z válečné výpravy Alexandra Velikého i z výpravy Karla V. do severní Afriky. Interiér se skládá z podélných sálů. Většina původního vnitřního zařízení vzala za své po dobytí Prahy Švédy, zbytek byl odvezen do Vídně. V 18. století byl Belveder využíván jako skladiště. V 19. století architekt Bernhard Grueber provedl stavební úpravy v duchu empírového klasicismu a v prvním sále postavil dvouramenné schodiště vedoucí do prvního patra. Zde jsou pak freskové obrazy znázorňující některé události českých dějin, které vytvořil Kristián Ruben se svými žáky.
Režie:J. Svoboda
1997, skryté titulky
