Hitlerovo Vlčí doupě

Prima ZOOM

Dnes je Hitlerovo Vlčí doupě pouhým turistickým magnetem ve východním Polsku. V době války se právě odsud rozhodovalo o osudech milionů lidí, kteří řízením osudu skončili pod nacistickou nadvládou. Tento objekt, který i dnes působí pochmurně, byl místem, kde Hitler strávil 837 dní svého života. Nastěhoval se sem přesně dva dny po napadení SSSR, tj. 24. 6. 1941. Měl za to, že zde bude blíž svým jednotkám na východní frontě. Německá armáda si místo vyhlédla rok předtím. Od podzimu 1940 byl na nádraží v blízkém Rastenburgu vykládán stavební materiál a stroje, které byly odváženy do vojenského prostoru vytvořeného z části Gerložského lesa, rekreační oblasti obyvatel zdejšího kraje. Stroje a náklad byly označeny názvem Askania, chemická továrna. Právě Askania byl krycí název projektu výstavby Vlčího doupěte. V první fázi bylo postaveno celé kasárenské město. Následně začala stavba osmi velkých betonových bunkrů. Ty byly postaveny tak, aby přesně zapadly do okolního prostředí. Jejich střechy byly natřeny nazeleno a přímo u stěn byly vysazeny stromy, aby svými korunami budovy částečně zakryly. Prostor byl obehnán drátěnými ploty s minovými poli. Všude byla zřízena postavení protiletadlových děl a kulometná hnízda. Obyvatelé blízkého Rastenburgu si zatím žili svůj normální život, do zóny však už měli zakázáno chodit. Posádka a obyvatelé Vlčího hnízda ale zažívali peklo. Místo bylo doslova zamořeno komáry, což donutilo lidi nosit speciální síťky. I sám Hitler si na komáry stěžoval. Koncem léta 1941 se postup německých armád na východní frontě začíná zadrhávat a Hitler a jeho okolí přichází o dobrou náladu. Hitler se přiznává, že má na tomto místě noční můry. V srpnu 1941 do Vlčího hnízda přijíždí Joseph Goebbels a přiváží s sebou dekret o přesunu berlínských Židů. V říjnu téhož roku zde Hitlera navštívil Himmler, který s ním zde projednával židovskou otázku. Ani sledování filmových deníků a schvalování propagandy nezmírnilo Hitlerovu špatnou náladu v zimě 1941, kdy válečné tažení na východě uvízlo. V dubnu 1942 tady Hitler slaví své narozeniny. Jeden z původních obyvatel Rastenburgu vzpomíná, jak jako dítě musel vůdci zpívat. V květnu roku 1942 se německá vojska na východě pohnula a vypadalo to, že se jim bude dařit. Hitler je následoval do ukrajinského města Vinnycja. V listopadu už situace na východní frontě není tak příznivá a Hitler se vrací sem, do Vlčího doupěte. Nařizuje obstarání stenografů, kteří mají za úkol zaznamenávat veškerá jeho slova. To je z důvodu hádek s generály, s nimiž je nespokojený. Přijímá zde i státní návštěvy. Pamětník zase vzpomíná, jak sem jezdily vlaky, před kterými jely samostatné lokomotivy pro případ atentátu. Silvestr 1942 je ve znamení obklíčené 6. armády u Stalingradu. Nálada ve Vlčím doupěti je ponurá, na tehdejší atmosféru vzpomíná radista, který zde sloužil. Koncem ledna 1943 se generál Paulus se svou armádou vzdává a Hitler to těžce nese. Bývalý voják z ostrahy vzpomíná, jak Hitler chodil na procházky jen se svým psem a s nikým se od Stalingradu nebavil. Když se koncem dubna 1943 objeví nad Rastenburgem sovětská letadla, velení Vlčího doupěte nařizuje zesílit bunkry. Radista, který zde sloužil, vzpomíná, jak se dostal do Hitlerova soukromého pokoje, kde na poličce našel jen knihy o žaludečních nemocech. O silvestru 1943 se radisté tak opili, že přímo ve Vlčím doupěti, několik metrů od Hitlera, zpívali Internacionálu. V lednu 1944 začala sovětská ofenzíva s cílem osvobodit obklíčený Leningrad. Hitler reagoval rozhlasovým proslovem k německému národu, ve kterém Němce vyzýval k boji do posledních sil. 20. 7. 1944 ve Vlčím doupěti vybuchne nálož uložená na místě plukovníkem Stauffenbergem. Atentát je neúspěšný a nacisté po něm rozpoutají hon na vojenskou opozici. Bývalý voják z ostrahy komplexu vzpomíná na odvážení mrtvol po atentátu.

N, 2017